from my life.

my hair was burned.

15. august 2014 at 12:36 | 'hanina.

two years ago..

stojím ve frontě, jenom kvůli lízátku. zatímco přemýšlím nad tím, jak zbytečné to vlastně je se fronta přede mnou pomalu zmenšuje. kolem pobíhá kluk asi o rok starší než já. mamka mi vždycky říkala, že si na něj mám dávat pozor. vyprávěla mi, čeho je schopný a z jeho činů, slov, z toho co dělal mi běhal mráz po zádech. dřív chodil na jinou školu, kde ho učila moje teta. poslechla jsem a nevšímala si ho, ačkoli kolem mne občas prošel a začal na mně šíleně pištět, pak přestal a jenom na mne chvíli koukal. pištěla jsem taky a pak odešla. dělával to často a nevěnovala jsem tomu pozornost. na škole máme spoustu divných lidí.
přede mnou už stojí jen tři děti. kupují si mlíčka a lipánky. choulím se v hnědé mikině s kytičkama a vlasy mám stažené do nevzhledného ohonu, je pondělí a mám po plavání, které z mých rovných a docela poslušných vlasů vždy udělá nevzhledné hnízdo trčící na všechny strany. odrůstající ofina mi padá do čela a mám zkřížené ruce, protože nikdy nevím, kam s rukama.
zatímco čekám, povídám si s kamarádkou po mém levém boku. kousek ode mně stojí učitelka, kterou nesnáším. nikdo ji nemá rád. je přehnaně přísná a nic nenaučí. nemá autoritu. ale ani o ni nebojuje.
- '... ta fronta je strašná, ale za to sladký mi to -'
- 'tyvole ty jsi strašnej kretén!'
kamarádka mi začíná máchat rukama kolem hlavy. za mnou stojí ten kluk, slyším jak se směje, ačkoli to jako smích vůbec nezní. na krku mne začíná něco šimrat. otočím se a vidím kouř. cítím divný smrad. štípe mne to do nosu.
chytnu se za culík a ten mi pod rukama povolí. prostě mi najednou půlka zůstala v ruce. na mých dlaních to vypadá jako hromádka černého cosi.
- 'děláš si ze mně jenom prdel že jo?! ty jsi takový hovado! jseš ty vůbec normální?!' řvu na něj a dívám se na učitelku. ta se otočí a dělá, že nic nevidí. ale mně je to v tu chvíli jedno.
svět kolem mne se začíná kroutit do zvláštních tvarů - do očí se mi hrnou slzy. vyběhnu ven z bufetu na chladný vzduch, který mne bodá do celého těla. za mnou běží kamarádka a kleje.
vtrhávám do budovy prvního stupně a snažím se uklidnit.
- 'on mi.. on mi..'
vycházím schody a z druhého patra na mne koukají jeho spolužáci. ukazují si na mne. jednomu z nich se rty křiví do zvláštního úšklebku. zvedám hlavu a úšklebek mu vracím. když uviděl můj prostředníček, rty se mu vrátily na místo a hlavu schoval.

abych to zkrátila.. ohořel mi culík. zapálil mi ho zapalovačem a podle všeho se to vyhodnotilo jako šikana. nikdy předtím ani potom se mi už nic podobného nestalo, protože moji rodiče školu málem převrátili naruby a on málem skončil na dvě půlky. už nikdy jsem si na sebe tu mikinu nevzala. spolužáci mi vyprávěli, jak něj křičel můj táta a pak si ho venku chytla i moje mamka.. byl to docela dlouhý proces, než to celé skončilo. ta mašinerie kolem. asi mi nepřísluší to celé psát.

ale.. uvědomila jsem si, že moji rodiče.. že jsou tu pro mně. že mne milují. samozřejmě že jsem o tom nikdy nepochybovala, ale táta jezdí do práce daleko a mamka taky jezdí pryč a oni se za mne přijeli rvát. sedli do auta a odjeli z práce. přijeli, aby mne ochránili.
vždycky mi říkali, že rodina je to nejdůležitější. že všichni můžou odejít, ale rodina musí zůstat. musí si pomoct. když jsem vyšla ze školy, ona na něj křičela a on se jí smál do tváře, začla jsem nadávat a vydala jsem se jeho směrem a chtěla jsem.. co jsem vlastně chtěla? zmlátit ho, když jsem komárek? bůh ví, co by se stalo, kdyby mne nechytli. ale po chvíli mu úsměv z tváře stejně zmizel. bál se. mamka s ním po chvíli skončila a když ke mně přišla, uvědomila jsem si, že mám něco, čeho si musím vážit. že tohle není samozřejmost.
uvědomuju si to. a tohle celé beru jako důkaz, že na všem zlém je něco dobrého. schořel mi kus culíku, ale zjistila jsem, jak silné pouto s rodiči vlastně mám.

držím se, abych k tomuhle nedala burn od ellie. ale to by bylo ode mně nemístné. a buzzcut season od lorde se taky nehodí, že? ona to totiž zase taková sranda není.

- h.

 
 

Advertisement
Reklama