diary.

apex. | 7.11.2014

7. november 2014 at 22:53 | 'hanina.

boom clap the sound of my thighs as i run on and on and on and on.

status: trošku mimo.
nálada: unavená. ale nálada je dobrá.
písnička: datsik - bonafide huster (trap vip) [xx]
poučení z dneška: nikdy si nic nevyčítej, protože v tu chvíli jsi udělala to, co jsi sama chtěla.
__________________________________________________________________________
.
//dneska mám po tělocviku a když jsem našla tu větu v nadpisu tak mne to hrozně rozesmálo.//
udělala jsem stopku emocím.
nejsem schopna napsat nic z toho co cítím.
nejsem schopna říct jak se cítím.
není to o tom, že bych nic necítila, ale všechny si držím hrozně od těla. je to rok. skoro. ale od té doby jsou všichni kamarádi, ale nic víc. ani kdybych chtěla. na jednu stranu se mi stýská po tom pocitu té zamilovanosti, ale hned mne pohlcuje vcelku živější vzpomínka na tu bolest a dochází mi.. co mne to stálo..
koukám se na to asi špatně.
přijde mi, že moje tělo je moc malé na to tolik myšlenek a tolik.. všeho uvnitř..
když se mi někdo líbí, tak bych asi měla mít motýlky a měl by se mi zvyšovat tep a takové věci, no ne?
ale jsem jak kámen.
jak mi jednou řekl můj kamarád ze základky.. vlastně.. můj asi nejbližší člověk ze základky: že jsem jako ledová královna a nedobitná pevnost. (je tam y nebo i? :D)

nehledě na to, že se začínám cítit trošku poklukovatělá, víc než dřív. ačkoli už nemluvím tolik sprostě jako předtím (a že jsem byla fakt dáma.. bacha, ironie, o tom jsme se učili!!) tak používám ty jejich hlášky a tak nějak si asi neuvědomují že jsem taky holka.. nebo to možná dělají schválně. každopádně bavit se se mnou o tom jakej má ta holka před náma fajn zadek a jak se za ní všichni otáčí a že moje kamarádky jsou hezký mi přijde docela navhodný, každopádně v tomhle má moje chladnost docela výhodu. nemám tušení, proč mají potřebu mi všechno říkat, jako by se chlubili vším co se jim povede, chtějí se mnou probírat lolko kterýmu fakt nerozumím a který jsem hrála jednou (když se mne na to ptali řekla jsem jim, že jsem hrála s nějakou culíkatou, modrovlasou a oni na mne hned že to byla ta a ta postava a jestli jim budu dělat supporta). kádinka to hraje, aby asi neztratila zájem kluků, nebo já nevím, každopádně jí pořád docela nemůžu vystát, ale.. no, ignoruju jí. obrana. alespoň k něčemu to je.
jooo a taky mi začínají říkat chlapečku, nebo tak něco, což mne taky docela rozčiluje, když jsem dost ženská si myslím. jakože jsem dost holčičí, ženská jakože nejsem. ale začali to říkat až po tom, co jsem se s jedním, paprikem, poprala o místo vedle kluka, se kterým sedím na češtinu a se kterým sedím už od začátku roku. už jsemměla to místo zabraný a on mne chtěl vyhnat a pak mne plácnul do čela, což mi teď dělají a štve mne, že jim to nemůžu vrátit, a tak jsem se tam s ním normálně začala postrkovat. taky proč by mne měl jako vyhánět, když mám na to místo větší právo než on, když už jsem si ho zabrala a když je to prostě moje místo. pak jsem se celou hodinu mohla koukat jak sedí v první lavici sám, protože v první lavici vždycky sedí ti, co nemají místo a přišli poslední, nebo se snažili někoho vyhnat a ten je tam nepustil. hahaha, to byla fakt sranda.

ale jinak holky u nás jsou taky v pohodě. s jednou se docela taky hodně kamarádím. a ty ostatní jakože.. s nimi netrávím tolik času, ale nikoho kromě kádinky vyloženě nezazdívám. takže jsem já a moje kámoška, samy dvě, ani v jedné skupině, protože ona se spíš baví s holkama a já většinu přestávek a volných hodin trávím s paprikem koukáním na mlg videa, který jsou sice fakt hloupá, ale hrozně srandovní.

a taky jsem divná. prej no.
všichni dělají, jako kdyby oni nebyli, ale přitom každý je prostě něčím trošku švihnutej. jeden spolužák je ukecanej, druhej nemluví, někteří ke mně klidně přijdou a dají mi hlavičku nebo mi strčí prsty do ucha, nebo mne cvrnkou do nosu, nebo mi mávájí před obličejem, další luská, ten jí jenom zdravě a má v životě hrozně všechno naplánovaný a ten další je zase úplně geniální a nejhorší známku má trojku, on má jendu trojku a jednu dvojku a jinak má ze všeho samé jedničky. holky jsou suprové na atletiku, pak máme nadané na chemii a bižuli, na jazyky, pak toho co je nadanej na všechno (pak mne, která nemá nadání asi na nic, ale včera mi němčinářka řekla, že mám cit pro jazyk, což mne potěšilo).

jooo a taky jsem měla o půl bodu z matiky víc než paprik, což jsem si hrozně přála, protože se mi furt směje a vždycky mi po testech všechno vystvětluje a přitom se na mne kouká jako na idiota a pak se cejtí strašně chytře. a já jsem měla o půl bodu víc. hahaha. ausgezeichnet pro mne. ta matika se mi fakt povedla, ale jinak mi vychází lepší čtyřka. haha, no ausgezeichnet pro mne.

včera jsem prezentovala. před celou třídou, byla jsem rozklepaná jako ratlík. nejdřív mne vyvolal a já tam vůbec nešla, protože jsem ho neslyšela. když jsem zapojila flešku, vyskočila mi nějaká prezentace o koncentračním táboře, nevím proč - to všechny hrozně rozesmálo, protože u nás mají kluci rádi takový ten.. černý humor.. a ta prezentace hlavně nebyla ani učitele ani moje. (loominarty!!!!! xD hahaha to je přesně to poklučičení, ale nemůžu si pomoct) tak jsem pak vyprávěla. 'noo a ti čuchounové se nakonec osamostanili úplně.. kdyby někdo měl cestu do prahy tak tam jsou teď vystavený dvě sochy z terakotové armády, ale jakože asi ne co (na jejich dotaz do kdy to je jsem odpověděla a střihala obočím, což se všem taky nějak líbilo).. čínská zeď.. tu vidíte tady.. je fakt hustá co..'
noo, učiteli to nevadilo. osobitých projevů tam bylo víc. jakože třeba 'noo ty nástěnné malby zvířecí, to byla jakože motivace, prostě místo toho aby šli na skutečný lov si ten lov nakreslili a měli z toho radost'

bože, proč furt mluvím o škole?
jak se říká lidem co jsou nako školní workoholici?
nooo já workoholik co se týče školy fakt nejsem, ale vlastně nekecám o ničem jiném.
ajajaj.
ale tenhle článek bude asi první co zveřejním. za ten měsíc nebo jak dlouho jsem noic nepřidala, jsem zaplnila rozepsané kupou článků bez nějakého hlubšího významu.. nebo s hlubším významem, které jsem ale prostě nechtěla zveřejnit.
jsem unavená.
začíná mi zase hrabat.
dneska o zsv jsem seděla v první lavici (přišla jsem pozdě z tělocviku tak jsem si to vychutnala) a na všechno co učitelka řekla jsem měla nějaké připomínky.. a kamarádka se pak tak smála, že mi jenomřekla ať už nic neříkám, že nás vyrazí a tak. haha, byla jsem po coca cole co jsem vypila ráno před první hodinou.

ti, co mne znají ví, že kofein ani moc cukru bych neměla, protože jsem pak.. jak myška na klíček. když jsem se minulý týden viděla se svými spolužáky ze základky a v pizzerce si objednávala colu tak mi to rozmlouvali, protože věděli. tady neví. haha, sladká nevědomost.

má někdo snapchat? c:

já snapchat mám a protože fakt ráda natáčím videa, tak je to pro mne něco jako hobby. minule jsem natáčela, jak jsme s kamarádkou ze třídy lezly do regálů v tescu a chodily tam v podprsenkách velikosti G a vozily se v košíku a běhaly tam s košema na prádlo na hlavě.. a pak jak moje druhá kámoška skákala do popelnice.. všichni se mne na to pak ptali. ale víc než o ostatní mi jde o to, že mám ty vzpomínky zaznamenané.. na základce jim to vadilo víc než tady na gymplu, tady je to samý 'nenatáčej..', 'proč sakra všechno natáčíš?!', 'netoč tooo!!!', 'ty zase natáčíš no to si děláš srandu!', ale neútočí na mne fyzicky a nehází mi mobil do koše, což možná taky časem přijde, haha, doufám že ne.


tohle není asi ani půlka toho, co bych ráda řekla, ale nějak teď nevím, jak pokračovat.

taak kdyby se někomu chtělo, tak tohle video je fakt boží. abyste věděli, proč zbožňuju dillona francise. tedy, kromě toho že dělá dokonalou hudbu. vždycky mne to hrozně rozesměje.


a můj nejnovější objev co se týče hudby, aaaaaah teď nemám mobila, mám nějakej starej s tlačítkama, takovej ericson (víte co myslím, ale já nevím jak se to píše :D) co má joystick kterej nefunguje a když mi někdo volá tak vrní celej gympl z toho, přehrávač hudby to fakt nemá a tak nemůžu poslouchat jinak než z počítače a celej den se těším až si jí pustím c:


jsem měla v menu že má dillon narozky dýl jak měsíc. ajajaj. ale bylo by to hustý, kdyby je měl tak dlouhooo. haha.

- h.

ghosts n stuff. | 3.9.2014

3. september 2014 at 19:07 | 'hanina.

maybe it's something wrong with me.

status: tak trochu mimo dneska.
nálada: unavená. zmatená.
písnička: --
poučení z dneška: dogafos.
__________________________________________________________________________
.

předem říkám, že tenhle článek je docela výkec bez nějakého většího skrytého smyslu. jen prostě potřebuju psát :)

gold skies. | 31.8.2014

31. august 2014 at 19:16 | 'hanina.

fluorescent adolescent.

status: nervózní.
nálada: dobrá, ale unavená.
písnička: lost you - zeds dead. [xx]
poučení z dneška: život je změna. neber je tak vážně.
__________________________________________________________________________
.
když mi dneska pár minut po půlnoci došlo, že jdu zítra do školy, nahrnuly se mi slzy do očí. dobře, možná to bylo z velké části i proto, že jsem byla unavená. přecejenom to byl možná nejdelší den za prázdniny. ale i nejlepší.
viděla jsem rozvrh. do půl pátý s přestávkou, nebo do půl třetí bez přestávky tři dny v týdnu? achjo. milovala jsem odpoledky, ale tady asi nebudu moci omotávat záchody toaletním papírem, nebo jinak drnkat na nervy učitelů a uklízeček. nebudu moci skládat lavičky na sebe a šplhat na ně. ne. skládat lavičky, hahaha, já se tam složím.

včera jsem se probudila někdy kolem šesté a ačkoli jsem měla ještě dvě hodiny čas, než mi zazvoní budík a budu muset vstát, tak se mi nepodařilo usnout. několikrát jsem budík kontrolovala, aby mi zvonil. ten zápas jsem zmeškat nechtěla.
a když jsem se snad po sté podívala do zrcadla, abych se ujistila že nevypadám moc unaveně a zároveň ani ne moc přeonděná, rozhodla jsem se nasednout do auta a nějak nepřemýšlet o to, kam jedu a proč. proč vlastně.
když kamarádka nasedla do auta, došlo mi, že to bude poprvé za dva měsíce co uvidím klobásku. mhh. jetě posledně se mi svíral žaludek, když jsem ho před školou (mojí zákaldní školou, zítra už moje škola bude jiná..) objímala po tom, co napřáhl ruce a řekl: 'naposledy..'.
ale za ním jsem nejela.
mamka s tátou mne tam hodili autem, protože mi nejel vlak. samozřejmě byla mezera - jel v osm a pak v deset, ale v devět ne a zápas začínal v deset.
ještě jsem ani nevystoupila a kamarádka ze sebe vypravila číslo tři. 'trojka!!' zakřičela a mně probleskla hlavou myšlenka na tobiase, tedy čtyřku a že to asi nějak popletla.. než jsem zjistila že to je číslo klobásovo dresu. moje nejoblíbenější číslo.
chlupa jsem nikde neviděla. nemá nic, co by ho nějak přílišně odlišovalo od ostatních, jako třeba zrzavé vlasy, které měl klobása ostříhané.. všechno stejně dlouhé, po ramena. omgu, začla jsem se smát s úlevou, že je mi jedno a žádný svěrák se mne tentokrát nesnaží rozmačkat.
do areálu jsem šla s kamarádkou (říkejme jí mai, miluje anime a je to její přezdívka..) a s chlupovo kamarádem, který zatím nemá jméno ale vím, že s mai vymyslíme něco, co k němu sedne. má snad dva metry, a protože mai taky, připadala jsem si poměrně malá.
fotbalu nerozumím. nejdříve klobásovo tým (klobásky) hráli na straně kde jsme stáli a proto jsem se většinu času snažila ignorovat jeho neustálé extra nenápadné civění. kdo by se divil po tom, co nám oboum psal, že se stydí. nebo že je nesvůj z dvou adolescentních holek kousek za zábradlím, co se smějou každému jeho pohybu.
samozřejmě jsem to celé musela natáčet. asi po minutě a půl klobása chlupa nakopnul. vím, že jsou fotbalisté herečky, ale přesto jsem málem vylétla z kůže, když se klobása se smíchem otočil na nás. v kameře chvíli nic neříkáme a pak začneme klít, až nám pomalu docházel dech. to snad ne.
v druhém poločase přestal chlup hrát. měl dost blbou náladu, což mne štvalo. nedivím se, že odešel, když na ně ty rozhodčí tak řvali, ale mai říkala, že je to normální. ale proč oslabil svůj tým? dostali ještě jednoho góla od klobásek, ale nakonec chlupovo tým vyhrál. ale stejně z toho neměl radost, seděl vedle mne na lavičce a nic neříkal.
když zápas skončil všichni se rozutekli a my šli za hlupovo kamarádem, který ma dva metry, ale nemá jméno - stáli kousek od něj a hecovaly se, abychom k němu šly. klobáska sklopil oči a dělal, že nás nevidí. odfrkla jsem si. čekala jsem to.
ale nějak mne to nezajímalo, spíš jsem byla dost rozčílená kvůli chlupovi, mrzelo mne to. chtěla jsem jet domů, když jsem tam čekala, až přijde, abych se musela dívat na to, že ho něco žere, ale neřekne mi co.
navrhl tedy, že půjdeme k němu domů. nejdříve jsme se stavili u jeho babičky, ke které chodí každý den na jídlo, ale nevím, proč tam byl včera. vyšel vysmátý.
- 'tak babička zase špízovala. prej kdo je ta hanička. říkám ta menší. a ona kdo je ta větší, že je prý stejně vysoká jako kluk beze jména.'
dělala jsem, že mne to nějk nezajímá, ale vrtá mi to hlavou.
u něj jsme hráli hry. pořád jsem slyšela divné zvuky, uvnitř mojí hlavy. asi. nevím co to bylo a tak jsem vydedukovala, že mne asi mimozemšťané volají domů, nebo že se transformuju na psa a slyším věci, co lidé ne. docela mne to znervózňovalo a tak jsem chodila za klukem beze jména a ptala se ho, jestli je to on, a jestli je mimozemštan a podobný věci. protože je vcelku plachý, připadala jsem si jako kdybych mu působila muka. jeho výraz byl vážně hodně vyděšený.
seděli jsme a moje kamarádka prohodila: 'hele, támhleto je chlup na koberci.' a mně se chtělo brečet smíchy.
když jsme dohráli acitivity šla jsem na vlak. kluci říkali, že vyhráli ale já a mai jsme si jisté, že vítězství náleží nám. do cíle jsme došli na stejno, ale oni měli dva kroky navíc a my šest. takže jasné vítězství pro nás, no ne?
při čekání na vlak jsme se nakonec zšiškovali. házeli jsme po sobě šišky z modřínu možná půl hodiny. ačkoli je klukovi beze jména devatenáct (normálně se s o tolik staršíma klukama nebavím..) tak jsem byla až překvapená, že tam s náma blbnul. chlup ne. ten až pak ke konci, ale do té doby seděl a koukal. ačkoli jsem ho bombardovala, tak mi to ani nevrátil.trefila jsem se celkem třikrát. za celou tu dobu. sporty mi nejdou. a tak se mi smáli. ale horší než hodiny to nebylo. donutili mne říct jim čas z analogových hodin, které neumím. když jsem několikrát řekla špatný čas, řekli mi, že jsou dvě hodiny. a že chlupovo hodiny jsou o hodinu pozadu. to bylo pěkně zákeřný.
a tak jsem si roztrhla nové džíny, co jsem na sobě měla poprvé o kus drátu u stromu, kde jsem trhala šišky a odjela. s jiným pocitem, než jsem odjela minule, protože jsem s chlupem skoro nemluvila. žralo mne to.
s mai jsem se rozloučila až po osmé. chodily jsme venku a mai do mne hustila, abych chlupa zpracovala, že si chce s klukem beze jména taky psát, aby se ho nebála obejmout, když už jsou naši dva křeni, měli by se alespon víc znát. chodily jsme a přemýtaly nad uplynulým dnem, který jako bych neprožila včera.

musela jsem to napsat dneska, než bych zapomněla, co se vlastně všechno stalo. domluvila jsem se s kamarády, že jim zítra budu volat a psát, až vyjdu ze školy. budu tam docela dlouho čekat na bus, nebo vlak, nebo až se pro mne rodiče stihnou vrátit. máme už dvě hodiny. jenom prváci, bléééé. takže je zítra budu bombardovat esemeskama, už to vidím. a nebo telefonátama :D
joo a prý nejvíc moc zbožňuje jak luxusně objímám. úáá.
a taky tady bude teror s článkama (myslím si, že dost negativníma..) o nových lidech ve škole a rozvrhu a jak hrozně nepřizpůsopbivá jsem, když se přizpůsobit nechci.. a jak se bojím.. všeho co přijde..
nějak jsem si na chlupa zvykla ve škole. a na cona.. mojí kamarádku z nižšího ročníku. nebo vlastně z devítky. mai se mnou do školy nechodí.. ale po všech lidech ve škole se mi bude stýskat. ale kdybych musela vídat klobásu, tak bych to asi dlouho nevydržela. pořád mám v sobě ty pocity, co jsme měla dostat ven (a měla jsem k tomu šanci, kterou jsem asi nevyužila tak jak jsem chtěla) a co se ve mně dusí. ten vztek. ne jen za včerejší faulování chlupa, za tu bezcitnou aroganci.

taky jsem dneska napsala pár dopisů. zítra chci poslat první obálky. kdyby se ještě někomu chtělo si se mnou dopisovat, tak mi můžete napsat na mail a určitě se nějak dohodneme :) nějaký info (to se asi nedá tak nazvat :D) je v posledním článku, nebo [xx]. joo a včera hráli deadmau5e v telce!! :D měla jsem z toho hrozniou radost, ačkoli je to asi pět let stará písnička. nikdy ho nahrajou, v televizi jsem na jeho klip za celou tu dobu, co se koukám, narazila jen dvakrát..

kdyby se někdo nudil, nebo tak, můžete se mne zeptat na nějakou otázku na asku [xx], už konečně vím heslo a jde mi monitor :D zjistila jsem, že když vyhodíte elektriku v celém domě a znovu ji nahodíte, tak se mi ten monitor rozsvítí, zapne. rozbilo se mi totiž tlačítko power. jsem to ale hlavička :D samozřejmě to nechávám zapnuté a nevypínám ho, ale když to musím vypojit, ten monitor, tak pak se to jinak zapnout nedá :D

přeju vám všem úspěšný start do nového školního roku :) doufám že z toho nejste tak vystreslí, jako já. hlavně nesmím zapomenout vykročit pravou nohou!!! jsem totiž hrozně pověrčivá.

musím přiznat, že martina garrixe vážně vůbec nemusím a skáču z kůže kdykoli slyším animals, tremor, nebo jeho podobný výtvory. včera to na zápase někomu začlo hrát a já se držela, abych někam neutekla :D nebo když jednou hráli tremor v autě.. to nebylo kam utéct.. :D nemám nic proti němu, ale jeho hudba se mi prostě nelíbí. ale gold skies je fajn. byla jsem až překvapená, že se mi to líbilo :) jestli bude takovýhle věci víc, možná bych i mohla přehodnotit můj názor na jeho hudební styl. na druhou stranu, on je on a měl by jím zůstat.. lidi ho za to mají rádi.


http://photos-b.ak.instagram.com/hphotos-ak-xfa1/10598765_324314437728145_859799951_n.jpg

- a hele co udělali dillonovi, hodili na něj plechovku rc coly. no sakra. au.

- h.

milk. | 19.8.2014

19. august 2014 at 16:23 | 'hanina.

dare to be different.

status: rozespalá.
nálada: dobrá.
písnička: high for this - ellie goulding & the weenkd. [xx]
poučení z dneška: nebuď cimprlich sakra.
__________________________________________________________________________
.
a tak jsem se rozhodla za ním jet. bez jakéhokoli rozmýšlení o tom, že tam budu jedna holka a s ním půjde nějaký kamarád. vím, že tohle byla možnost a že už se za ním do konce prázdnin nemusím dostat.
chvíli jsem toho litovala. toho kamaráda jsem neznala. oba mluvili spolu a já psala kamarádce, jak moc mne štve, že nemohla jet se mnou. protože chvíli jsem tam jen seděla a usmívala se. nemohla jsem do jejich hovoru ničím přispět, ale klučičí povídání se dobře poslouchá. vlastně jsem se vždycky více bavila s klukama. vlastně hodně dlouho jsem se bavila jenom s klukama.
a tak jsem tam seděla a přeposílala si písničky z jeho mobilu. koutkem oka jsem sledovala, jak kopou křiklavě žlutý míč do poničené brány na hřišti. stihla jsem mu přeházet celý mobil (ne schválně! :D) a taky mu nastavit nové vyzvánění, protože ovládaní jeho xperie chápu zhruba jako slanej mix.
- 'něco si pošlu, jo?'
- 'je mi jasný, že jsi sem přijela jen kvůli tomu aby sis něco poslala.'
- 'ne, to ne. přijela jsem kvůli chlupovi.'
- 'pééépóóó, už mi tak zase říká!'
poslala jsem si pár písniček. jeho hudební vkus se hodně podobá tomu mému. a šla jsem s nimi hrát fotbal. né, že bych byla nějak tělesně nadaná. mám jen tolik svalů, kolik potřebuju k normálnímu životu. myslím, že jsem s rozcuchanými vlasy a v jeho mikině, která mi je po kolena s míčem do kterého se sotva trefím musela vypadat srandovně. a vlastně jsem prý byla.
- 'když mi budeš říkat chlupe, budu ti říkat /pomlka/ gang.'
- 'strouhanka gang? to nechápu. zaprvé, nejsem strouhanka a koho bych v tom gangu měla? jsem sama.'
- 'nooo ty máš totiž tolik osobností, že vytvoří celý gang.'
nepochopila jsem, jak to myslel, ačkoli jsem nad rozmanitostí mé osobnost přemýšlela večer před tím. nejsem falešná. nepřetvařuju se. ani mi nepřijde, že bych byla nějak extra náladová. a nemám ráda, když mi říkají strouhanko, protože mi to připomíná, jak dlouho mi trvalo, než jsem zjistila že se v tom skrývá moje jméno. vlastně bych na to sama asi nepřišla, řekly mi to holky dva dny po tom, co mi tak začli říkat skoro všichni kluci ve škole. myslela jsem, že jde o podobný pubertální rozmar, jako většina mých přezdívek od kluků z prváku.
moje kamarádka mi jednou řekla, že mám tři nálady. nejčastěji mám tu, která je pro mne typická - jsem hlasitá a vysmátá a často vymýšlím nějaké blbosti. nevydržím v klidu. pak jsou dny, kdy mlčím, jen sedím a poslouchám hudbu. a pak mám náladu, kdy jsem v pohodě, ale nejsem přehnaně aktivní a moc se rýpu v blbostech.
vlastně měla pravdu. ale tři lidi v gangu, který se jmenuje po nastrouhaném rohlíku asi moc respektu mít nebude. a nebo to může být gang co ty rohlíky strouhá po nocích v ulicích, tajně a nelegálně, to je ještě lepší. představa mne naklonované na tři, co strouhají uschlé rohlíky a housky posazené na lavičkách uprostřed noci v liduprázdném městě mne nutí přemýšlet o tom, jestli by mi moje klony lezly na nervy. a jestli by se zbylé dvě haniny taky tak bály tmy, jako já.
pokaždé, když projde kolem mne rozcuchá mi vlasy a nebo mi nandá kapucu jeho mikiny. když jsme si v noci psali, přišla mu jiná zpráva, než jakou jsem mu psala. polovina patřila k smsce, kterou jsem poslala před pár dny. byla vytržena z kontextu a v kombinaci s první částí smsky ten konec působil útočně. ale u mně se ta smska zobrazuje tak, jak jsem ji psala. ukazovali jsme si to navzájem a debatovali o tom, co se asi mohlo stát. všimla jsem si, že mne má uloženou jako 'hanička' a nějaký emoji. nedokážu vysvětlit, proč mne to donutilo se tak usmívat. vlastně jsem nikdy nepřemýšlela o tom, jak mne má uloženou. nepočítala jsem s ničím, co se stalo. nebo s tím, že bude znát moje číslo nazpaměť.
no, já jeho taky znám.
vlastně se tenhle článek snažím dát do kupy už od středy. no nejsem já totální pako? nebo trdlo, jak by řekl chlup, když hovor dojde ke skutečnosti, že neumím hodiny.
vzpírám se systému, nechápu, proč hodiny ukazuje ta kratší, když je hodina delší než minuta. je to nelogický. ale mamka mi koupila nějakou knížku nebo co to je, pro děti od tří do pěti let. knížka, která má malé děti naučit hodiny. grrr.
v novém mobilu jsem přihlášená na stejném google účtu jako na tom starém, co jsem rozbila. s upřeným pohledem na display prohlížím staré maily, které mi přišly na začátku roku. klikám mail s datem 14.1., vím co v něm je. četla jsme ho jednou a dalších několik měsíců jsem pak měla depku. neměla jsem to dělat. neměla.
už je to vlastně týden, co se tomuhle článku snažím dát tvar. nevím, proč jsem ho ještě nezvěřejnila. jako bych ho neuměla ukončit.
takže po týdnu, co sem píšu co mne napadne tento článek ukončuju, lidiiiii.

dobře, tak kecám. musím vám říct ža ačkoli se už nějakou dobu (víc jak půl roku, no je to možné) vyžívám v hudbě, co mi přijde dost agresivní a nezpívá se tam a je to.. elekronický, stejně patří the 1975 k mým nejoblíbenějším. i když je divné poslouchat trap a pak přepnout na ně, ale koho to sakra zajímá.
ten pocit, který mi jejich písničky dávají neumím popsat a nikdo jiný mi ho dát neumí. jako by se jejich písničky nedaly oposlouchat. neumím vyjádřit jaký vztah mám k té hudbě, co dělají. celkově k hudbě mám hodně blízko, ale.. oni jsou vyjímeční.
ať je takhle ůpísnička o čem chce, mně se líbí. hodně.

ten datum v nadpisu kecá. ale je dost blbý zveřejnit článek s již týden starým datumem.


THE 1975<3

- h.

the island. | 3.8.2014

3. august 2014 at 16:49 | 'hanina.

some things will never make sense.

tenhle článek nestojí ani za starou bačkoru, takže nemusíte ztrácet část tím, že ho budete číst. on je sice schovanej, ale pěkně dlouhej a pěkně o ničem. ale jestli se vám chce, můžete mi do komentářů napsat jak si užíváte prázdniny a tak. ráda si pokecám :) a kdybyste náhodou měli účet na weheartit a neměli co dělat, tak si mne můžete dát do sledování (xx), budu ráda. samozřejmě sleduju zpět.

make u bounce. | 17.7.2014

17. july 2014 at 15:08 | 'hanina.

summertime madness.

status: zmoklá.
nálada: nervózní.
písnička: showtek - we like to party. [xxx]
poučení z dneška: choď spáz dřív než v jednu, nespi do dvanácti. zbytečně ztratíš půlku dne.
__________________________________________________________________________
.
dobře, tohle možná bylo vážně moc.
nikdy neměl nějakou velkou péči, kromě toho neustálého otravování s věcmi, o kterých se bavit nechci. no, vždycky jsem na to přistoupila. přece jenom šlo o zrzavou klobásu a já to věděla.
ale zatímco na začátku prázek jsem seděla čekala na každou jeho zprávu s očekáváním, teď mu ani neodepisuju, protože je často protivný. mhh. ale stejně zo pak jeden z nás nevydrží a začneme si zase povídat. a plánovat, fantazírovat o cestování a o hudbě a festivalech v americe. než se to zase zvrtne.
navíc jsem včera byla venku s jeho kamarádem. připadám si divně, na druhou stranu.. oba jsou to moji kamarádi, tak o co gou. nebyli jsme tam dva a klobása mohl jít s námi. nebo co to vlastně spolu mají za kamarádký vztah? klobása nevěděl, že je do mne, zřejmě, jeho kamarád zamilovaný. prý si tyhle věci spíš tají. no hezký. navíc se se mnou celý rok bavil jen klobása a s tím druhým jsme se ani nějak navzájem neobtěžovali na sebe promluvit. ale snášeli jsme se. až na konci roku jsme se začali nějak víc sbližovat. brbrbrle, tohle je kocourkov.
bavily jsme se s kamarádkou, která tam byla se mnou a s klobásovo kamarádem. říkejme mu chlup.
- 'tos mi nemohla říct, co je zač?'
- 'nevěděla jsem, že je takový. a navíc jsem ti to říct nemohla, když jsi klobásu chtěla tak moc poznat.'
- 'kdo?'
- 'tvůj kamarád, zrzavá klobáska. zjistily jsme, co je to za idiota.'
- 'to já vím. chodil jsem s ním pět let do školy. a už za dva měsíce zase budu každé ráno poslouchat to jeho 'nigganigganigganigganigga' deset měsíců v kuse, každé ráno cestou do školy mne bude štvát. je to hroznej vůl.'
aha.
takže to bude asi opravdové přátelství, zdá se. i když, moc dobře vím, jak se chlup vždycky vztekal a byl na klobásu naštvanej. to bylo samé aby držel hubu a že ho strašně štve. koho ne.
včera jsem za chlupem jela ještě s kamarádkou a on taky s sebou vzal nějakého kamaráda. a když klobáska zjistil, že jsem byla venku s jeho kamarádem, chlupem, začal příšerně vyšilovat. že mu prej říkali že jsme se k sobě hrozně mělí. nikdo mu nic nepsal. a ani není co zapírat, byli jsme venku jako kamarádi, ale on zřejmě žil v domnění, že se budeme brát a plánujeme spolu svatební cestu.
- 'prosím tě, bavili jsme se úplně normálně, jako kamarádi. tak o co ti jde?'
- 'o nic, je mi to jedno.'
- 'taaak. nic nebylo, okay?'
- 'ne.'
- 'proč ne?'
- 'nevim.'
ani mi to nepřišlo k naštvání, jako spíš k smíchu. co to zase je? jeho vztekání mi přišlo úsměvné, byl jako malé dítě. ale tvrdohlavé a na pár facek. to malé děti bývají, když se vztekají a dělají scény. ale opravdu nechápu, proč se o to vůbec zajímá a už vůbec, proč pak takhle vyšiluje.
na to nejsou slova.. vlastně tahle situace nestojí za nic a už vůbec ne za můj čas, který jsem ztrávila přemýšlením nad tím, co se děje.
http://photos-h.ak.instagram.com/hphotos-ak-xap1/1941141_630572843717055_974731633_n.jpg
- já je žeru.

- h.

let it go. | 11.7.2014

11. july 2014 at 13:07 | 'hanina.

remember what the people said, when it's said and done, let it go.

status: unavená.
nálada: dobrá.
poučení z dneška: ------
__________________________________________________________________________
.
v ruce zápalky, v duši zášť. na tváři úsměv, uvnitř bolest.
neměla bych to dělat.. a nebo.. proč ne? proč sakra ne. neublížím si. na zapalování papírů nevidím nic špatného.
zajímalo by mne, jak šťastně vypadám. jestli vůbec.
jsem falešná, když se to snažím zakrýt? vždyť je to vlastně přetvářka.
ale.. nechci, aby se mne ptali, aby to řešili. nechci, aby měli starost. nechci o tom mluvit.
dnešní móda mne rozčiluje. protože kvůli těm třináctkám, co se šíleně trápí a řežou se a blablabla.. pak lidi neberou v potaz ty, kteří opravdu potřebují pomoct. nemluvím o sobě.. mluvím třeba o něm.. a určitě není sám.
- 'on má problém se sebou.. nemá se rád.'
- 'já vím. ale nenechá si pomoct. tak nevíš, co má za sebou, co ho takhle uvnitř pomuchlalo.. říkal že něco bylo na základce, ale nechce mi říct co. ještě když nemá tátu..'
- 'ale hani.. on řekl, že je na světě navíc.'
proč se nikdo nestará o tyhle lidi. proč se nikdo nezabývá tím, co se stalo jemu. proč se nikdo nezabývá tím, proč je takový.
taky bych to měla přestat řešit. včera mi vzkázal po kamarádce 'děkuju' a ani nevím za co. myslím, že na něco naráží. je pěkně divnej a ani si neotevřel zprávu o tom, jestli teda půjdem ven. haha, věděla jsem to. na tenhle víkend jsme se totiž domluvili před čtrnácti dny. a my jsme schopni se na sebe vykašlat i když si to domluvíme den předem.. překvapivě mne to ale ani tolik netrápí. možná že si to nepřipouštím, nebo jsem s tím tak trošku počítala.
brbrbrle, nesnáším, když se v sobě nevyznám. poslední dobou se mi to stává často.
musí to mít nějaký důvod. všechno se děje z nějakého důvodu.
kolik lidí ve škole je vlastně v pohodě, ale přitom se v něčem utápí? a kolik lidí se k utrápenému stavu přizná, ačkoli jde jen o připoutání pozornosti?
jak to poznám?
na mně to nikdy nikdo ve škole nepoznal. já to na nich poznala. na těch, co jsem znala.. ne na všech.
taky je dneska všem jedno, co s vámi je. pokud vám není třináct, nejste nonstop online, nemáte xx virtuálních kamarádů, které ani v reálu nepozdravíte a nepostujete každou chvíli fotky pořezaných zápěstí s depresivními, ohranými citáty. do té doby je to všem jedno, jestli jste v háji, nebo ne a jestli se opravdu trápíte, nebo si skutečně ubližujete. ti, kteří to dělají opravdu z bolesti to všem necpou a jsou pak na to sami. to je trošku nefér.
začínám se cítit jako bych nikde nenacházela to, co teď potřebuju a že není kam utéct, protože je v tomhle svět všude stejný.
všude se společnost bortí.
připadám si uprostřed nějakého divného obrazce. všichni se trápíme navzájem. píšu si (nebo psala jsem si..) se zrzkem, mně píše zrzkovo kamarád, já si píšu s mojí jednou kamarádkou, která je zamilovaná do zrzka a s druhou, která je zamilovaná do jeho kamaráda, kterej se s ní nebaví a píše mně. ta je z toho utrápená. mně chybí zrzek a mojí první kamarádce taky. proč se trápí kluci, to nevím, ale taky s nimi něco je.
připadám si jako zrádkyně všech stran najednou. nemám křivé úmysly, ale vím, jak křehké tohle je a že to dlouho nevydrží. až jednomu z nás dojde trpělivost, zhroutí se to. ale u toho už nechci být.
pomáháme si, ale zároveň nás ten druhý z kruhu (připomíná mi to zakreslení nějakého prvku, uprostřed někdo a z toho pacičky) zraňuje. moje druhá kamarádka (říkejme jí b.) byla dřív moje soulmate, než se to podělalo právě kvůli zrzkovi a jeho kamarádovi. v reálu se nebavíme, ale každý den si ráno napíšem 'ahoj, tak jak ti dneska je?'..
moment, i můj pes je nějaký smutný. poznám to na něm.. možná je něco ve vzduchu..
možná jsem moc malá na to, abych ve světě uměla chodit. třeba je tohle jeden z mých prvních krůčků, které bych měla oslavovat, podobně jako rodiče oslavovali ty moje, když jsem byla menší. třeba svět není tak nehostinný a lidé nejsou tak nečitelní.
možná se jen musím pořádně koukat kolem sebe. možná by všichni měli.

Tumblr


ten videoklip je geniální.

- h.




the city. | 3.7.2014

3. july 2014 at 20:25 | 'hanina.

yea if you wanna find love then you know where the city is.

status: úsměvavá.
nálada: dobrá.
písnička: tove lo. [xx]
poučení z dneška: užívej si každé minuty. protože ta se už nikdy nevrátí a nechceš mrhat časem.
__________________________________________________________________________
z pootevřeného okénka mávám na všechny lidi, co prochází po chodníku. nikoho z nich neznám. a taky mi nikdo nezamával zpátky.
já bych to udělala.
z auta vystupuju v uplém černém tílku a cihlově oranžových kalhotech, co jsou mi o dvě čsla větší. do školy takhle nechodím a přitom je to tak fajn. takové osvobozující.
v puse se mi rozpouští čokoláda, na kterou vlastně ani nemám moc chuť. stejně jako na všechno jídlo poslední dobou. ale je dobrá.
v uších mi hraje nejnovější objev od zeds dead. tak moc je žeru. ten způsob, jakým si hrají s bassy je úžasný. užívám si to.
usmívám se na všechny, co jdou naproti mně. i když je neznám. nikdo mi úsměv neoplácí.
ale já bych to udělala.
nikdo se nestará o to, proč má strach sám ze sebe. fascinuje mne to. chci mu pomoct, ale nemůžu a to mne svazuje. má za sebou něco, co ho donutilo se nenávidět. a nechce mi to říct.
bavili jsme se o tom, z čeho máme strach. našla jsem název fobie, která znamená, že se bojíte někomu věřit. nevím jestli to vážně existuje, ale bylo to na weheartit a pokud je i strach ze zubů, tak proč ne..
- 'tu máš asi teď ze mně, co?'
- 'tu mám ze všech, neber to osobně.'
...
- 'ty myslíš, že se ti dá věřit?'
- 'ne... a vím to.'
k tomuhle napíše ':3', nemá být na co pyšný. pořád do mne rýpe kvůli důvěře, ale on má s lidmi taky špatnou zkušenost. tohle je přesně to, proč jsme ho dávno neposlala někam. protože je zajímavý a chci mu porozumět. ale jeden druhému nedáme šanci se v sobě navzájem vyznat.
stojím ve frontě a u pokladny sedí ta paní, kterou tam potkávám skoro pokaždé. vždycky na ní divně koukám, protože jednou měla na obličeji hrozně moc modřin a od té doby přemýšlím, jak se jí asi dneska daří a proč je měla. a jestli v tom není sama. i když je to možná už i víc než rok zpátky, vždycky na to myslím.a jooo!!! to jsem chtěla! můj kamarád konečně udělal přijímačky do školy. bylo to třetí kolo, ale abyste si nemysleli.. on je ta nejčistší duše, kterou jsem kdy poznala. nikdy na nikoho nebyl zlý. ostatní spolužáci ho moc mezi sebe nebrali, ale já si s ním rozuměla. byl vždycky tak osamocený.. je nemocný a proto je hubeňoučký a vždycky jsem ho bránila, protože si nikdy posměch nezasloužil. a on to konečně zvládl. jsme na něj fakt pyšná, protože si to zaslouží víc než ti grázlové, co jdou na soukromou a přijímačky si zaplatili.. je jen zmatkař a proto mu to vždycky uteklo. a když mi dneska napsal, že to zvládl, začala jsem nahlas křičet radostí.

m & g / tumblr


kromě toho elektronickýho poslouchám indie a tyhle kluky si pouštím dokola už skoro rok a stejně se mi neohráli. ty jejich texty prostě zbožňuju. stejně jako the neighbourhood, které taky úplně žeru, nebo the kooks a bastille a tak podobně.. <3


- h.

hani needs a ladder. | 2.6.2014

2. july 2014 at 19:07 | 'hanina.

random white gurl.

status: rozladěná.
nálada: vlastně to není nejhorší, to jen chvílema mám chuť vraždit.
písnička: diplo, remix calvina harrise. [xx]
poučení z dneška: keep calm and hate the ginger bitch. raduj se z toho, co je fajn, nesmutni pro to, co se nedaří.
__________________________________________________________________________
potřebuju žebřík. jako sofi.
trochu porozumění bych prosila. no, já vím, že nemáte. nemůžu ho nikde sehnat.. asi mi neporadíte, že?
bum. (tohle používám, když jsem vzteklá a chci sprostě křičet, ale mamka říká, že mám být dáma, tak raději říkám tohle a přemýšlím, jak by to vypadalo, kdyby bouchl ovladač na televizi)
vaří se mi krev už pár dní. ale neodpařuje se, což je zvláštní.
nic nepomáhá. chybí mi spolužáci. píšu si s dvouma klukama (z nichž jeden z nich je zrzavá klobása a druhej jeho kamarád..), a to je všechno. všichni jsou na táboře a vrací se až osmého..
dneska mne můj brácha ale rozesmál, když sedí a šeptá 'sex, sex, sex on the beach' (nebo tohle jsem mu ze začátku rozumněla) a když jsem se ho zeptala, co to znamená, řekl mi 'šest na pláži'. no dobrá tedy. později to ale bylo 'six on the bitch' a to už jsem vážně nevydržela a začla se strašně smát. brečela jsem smíchy, protože tomuhle se prostě nedalo odolat.
nedokážu říct, jestli jsem ok, nebo ne. vlastně jo, ale i ne. příchází to ve vlnách, podle písniček a nebo podle místa, kde jsem. a podle vůní taky. není tohle příznat něčeho? nevím, třeba něčeho, na co je pojmenování a já ho neznám.
nooo třeba teďka bych nejraději běžela do toho zamračeného městečka, kde věčně mrholí a někde si ho chytla. a pak.. bum, třeba facky na hlavu. zasloužil by za to všechno.
joo a taky jsem (opět) rozsypala lžíce do bot v obchodě. minule to byly kancelářské sponky a špendlíky (a sbírat to byla práce fakt na dlouho -.-) a dneska jsem zavadila o nějaký věšáček a než jsme si to stačila uvědomit, začalo to příšerně pronikavě břinkat o zem. musí mne mít velmi rádi. jestli je tohle karma, co jsem vlastně provedla? a nebo si to teďka vybírám a v budoucnosti, až udělám něco špatného, se mi nic nevrátí.
nechci být věčně takhle negativistická. vadí mi všechno, i to, že jsem takhle pesimistická.
možná to je počasím, ale já už všechno házím na něj. vím, že to není fér, že si za to z velké části můžu sama, ale jako coo, to, že mi před chvilkou upadl jogurt je taky jeho vina, protože si to určitě vždycky tajně přál.
stejnak mám radši hokej, než fotbal. stejně má chlupatý nohy, jak kdyby byl politej fantou. a stejně by mu slušela rudá rtěnka, vypadal by jako postavička z cartoon seriálů, protože má světlý řasy. zrzek prostě. klobásan. a uprostřed ta vyholená pěšinka. moje představivost je fakt úžasná.
tak se těším, až mi přijede kamarádka z tábora. s nikým jiným nepomlouvám, než s ní. a teďka zčerná. což by taky bylo fajn.
tak já se půjdu ventilovat ven. v těhle situacích si pouštím sofi needs a ladder a zapaluju papírky. venku. je to strašně fajn a vždycky mne to uklidní. samozřejmě mne hlídají, protože podle mého štěstí bych určitě něco podpálila, tak o tom ví všichni co jsou poblíž, aby ze mne nebyla pyromanka.. nedobrovolná..
proč filmy vždycky končí happyendem? o tyhle konce se nikdo nezajímá. všechno je tak průhledný, stejně se vždycky ti dva dají dohromady, pak se něco stane a nakonec se usmíří.. ale co když jsou to lidi jako já a zrzoun? nee, nemůžou natočit nic pořádnýho. třeba konec takového filmu by mne vážně zajímal. teď si ale uvědomuju, že by nemělo cenu to točit, protože by na to nikdo kromě mne nešel.
radši končím, můj sarkasmus, ironie a negativita mne rozčiluje natolik, že mám chuť narážet i na to..

- h.

a city in florida. | 12.6.2014

12. june 2014 at 22:36 | 'hanina.

sports.

__________________________________________________________________________

minulý rok jsme měli akci s názvem sportovní den. nejsem zlovna tělesně nadaná a nemám více svalové hmoty než potřebuju k normálnímu plnohodnotnému životu.
tenkrát, když to skončilo, jsem čekal na mamku a pršelo. a já brečela, protože mi bylo tak příšerně trapně za to, co jsem tam předvedla. byl to fakt teror.
a v pondělí mi bylo oznámeno, že se to letos bude konat znovu.
what the fuck?!
ne, fakt z toho nemám radost. moje dve největší kamarádky tam zítra nebudou a já budu odkázaná na moje ostatní kamarády, popřípadě mojí bývalou nejlepší kamarádku (zní to příšerně dětinsky. vlastně se ale ona jinak nazvat nedá.. ale tak, říkejme jí p..), která si asi mne ruce. ale tentokrát jsem rozhodnuta tam jít. za dva týdny stejně už budu čst proslov na úřadě (který ještě ani s kamarádem nemáme pořádně napsaný.. a to prej musíme udělat dva a dva tam někde číst o.o), pak odcházím a nikdo mne už vídat nebude.
ale i tak doufám, že se zítra spustí nějaký menší lijáček, abychom se normálně učili a nějaký sporotvní den prostě odložili, nebo ho úplně zrušili - to je ta nejpřijatelnější možnost.
v úterý hodám jít za.. (nevím jak to napsat, aby to neznělo stejně dětinsky jako původní jméno pro p) rokatkou. je to kluk. dlouhý příběh. však já ho sem stejně jednou napíšu, ale dneska jsem nějak zvláštně líná. a proto den d number eins padá na pondělí - jestli všechno vyjde, napecut si nechám vyholit už v pondělí. těším se. chci to stihnou před tím, než za tím půjdu - jestli si to vážně nechám vyholit, tak zvládnu cokoli. (popřípadě i nakopat zadek rokatkovi, pokud se mnou nebude spolupracovat)
joo a pokud by mi někdo chtěl udělat radost, tak mi může na ebayi koupit čepici deadmau5 s ušima, kterou jsme si asi před dvěma minutama našla ve storu a rozhodla se, že si ji nadělím za vysvědčení.

- h.

beautician. | 27.5.2014

27. may 2014 at 17:22 | 'hanina.

' .. i make music that usually sucks, but sometimes its good.. '

status: nemocná. a podrážděná.
nálada: vlastně dobrá.
písnička: teď diplo und skrillex (ještě před jack u) [xxx] | dillon.
poučení z dneška: -------------
__________________________________________________________________________

mám dny, kdy se mi v hlavě rojí miliony a miliony otázek.
dnešek je jeden ze těch dní. dobrá tedy, takovéhle dny nejsou zas tak vzácné..

tohle není moc smysluplný článek. dávám ho pod perex, je to výkec, nic víc. joo a ten nadpis s tím někak nesouvisí, jen to dillon řekl v jednom inteview, co jsem dneska viděla a hrozně se mi to líbilo.. (:D)

clarity. | 19.5.2014

19. may 2014 at 19:05 | 'hanina.

zedd's not dead. oh yea.

status: unavená, přesto plná života.
nálada: skvělá.
písnička: zedd.
poučení z dneška: podvádět se nemá.
__________________________________________________________________________

venku svítí sluníčko. mám z toho docela radost, protože konečně můžeme všichni načerpat sluneční paprsky, positivitu, letní náladu. mám chuť vyběhnout ven a poválet se v pampeliškách. koukat se do slunce a na nic nemyslet.

tourist. | 14.5.2014

14. may 2014 at 17:04 | 'hanina.

let's keep calm and dgafos.

status: prokrastinující (mám totiž dělat plakát na zítřek a zatím mám jen nadpis tužkou.. shame on me)
nálada: dobrá, akorát se trošku divím.
music: tourist.
poučení z dneška: nenech se rozhodit. nikdy, nikým, za žádných okolností. don't give a fuck or shit.
__________________________________________________________________________

achjoo, ten svět je bordel. dneska jsme se dozvěděla pár zajímavých pomluv o mě. hahah, panebože.. kdyby to alespoň mělo úroveň. těší mne, že mne řeší. že jim nejsem lhostejná. a pokud k tomu potřebují lži.. tak to poukazuje na jejich ubohost. vypovídá to o nich, ne o mě.důležité je, co se doopravdy stalo. a to vím já.
mnohem více mne ale štvou pomluvy o jedné holce, která chodí do osmičky. jo, dělá spoustu hloupostí, ale to už přešlo hranice pomlouvání, nebo pomsty. oni už jsou prostě zlí, doopravdy zlí a podlí. zaráží mne to. jak někdo může být takový. podle mého je stejně pohání trápení, možná zlomené srdíčko.. ta psychická bolest. možná si za to z části může sama, ale tohle je prostě moc.
taky jsem dala dárek jedné z našich učitelek. vždycky se říkalo, že má ráda řízky a tak jsem jí včera tři udělala. zdálo se, že z toho má radost, což mne potěšilo, protože jsem se sama těšila, co na to řekne.
měla bych jít dělat ten plakát. to je samé hahaha, písničky, dillonovo insta a pak jenom koukám, protože nestíhám. no co na to říct.
samozřejmě začnu psát více smyslulné články, časem. teď musím jít udělat ten shit plakát.


- h.

new begginning.

11. may 2014 at 14:32 | 'hanina.

NEW BEGINNING.

status: motivovaná.
nálada: skvělá, protože svítí sluníčko! :D
hudba: what so not.
__________________________________________________________________________

myslím, že je na čase začít něco dělat.
odpoutat se od všech, kteří nejsou ochotni mi pomoct, když to potřebuju, ačkoli se tak tváří.
vrátit se tam, kde jsem byla, ale na druhou stranu začít jinak.
prázdniny jsem akorát proseděla přilepená u počítače a hledala telefony, které by se mi líbily. stydím se, že mne napadlo až teď, že bych si na něj mohla zkusit vydělat sama. ono je taky docela těžké si najít brigádu a vydělat si, zvláště v místě kde bydlím, a ještě víc, když ve vás kypí vztek protože si vaše "nejlepší kamarádka" už jednu našla brigádu a vám neřekla nic. ale co, jako by to nebyla klasika. potřebuju k tomu snad někoho? pustím si dillona do uší a jedu. zítra se jdu zeptat na brigády do obchodů, i kdybych měla roznášet letáky. kapesné dostáváma holt budu muset šetřit.
jsem tak namotivovaná.. ale na nesprávné věci, protože mám ve čtvrtek odevzdat plakát a já zatím nemám ani papír. vím, že to stihnu, ale s tímhle přístupem se mi na střední škole asi bude studovat těžko. no co, musím si užívat, dokud jsem na základce s lidmi, které mám ráda.
chci psát, chci psát, ale všechna ta témata jsou tak triviální. brbrbrle. takže asi končím, než mne napadne téma na pořádný článek, který bude dávat větší smysl.

joo a takhle písnička je fakt dobrá. pořád jsem slyšela o what so not a viděla jsem, že budou i na hard summer tenhle rok, tak jsme si je našla.. a tahle písnička je ale sakra dope. ale připadá mi, že ta zpěvačka, co tam zpívá je selena.. :D

- h.

 
 

Advertisement
Reklama