float.

2. october 2014 at 21:26 | 'hanina. |  thoughts.

they show you how to swim and then they throw you in the deep ends.

odfouklo mne to. možná jsem někde jinde. možná mne ostatní vidí. možná vidí mou osobu. ale nevidí moji osobnost. neví, kdo jsem. odkud jsem přišla. proč to dělám. proč nemluvím. proč se snadno leknu. proč si k nikomu nikdy nedělám moc silný vazby, pokud ty vazby mají být jiného než přátelského rázu.
chci, aby věděli kdo jsem. nejsem tichá. nelíbí se mi být tichá. jako bych byla zavřená sama v sobě. nemůžu mluvit. nemůžu nic. nemůžu pustit ven mne samotnou - zahrábávám se uvnitř a když procházím školou přemýšlím, jaké bych to tady chtěla já. s eskalátorem a modro-zelenýma stěnama a s usmívajícíma se, přátelskýma lidma. když mne někdo, nebo něco, probere, nejsem zklamaná. jsem překvapená.
protože jsem to udělala znovu.
neumím být realista.
my si vybíráme.
:):
dobré, špatné.
tma, světlo.
černá, bílá.
máme volbu.
jenomže co když se rozhodovat neumím?
co když jenom čekám až mne někdo zachrání?
co když žiju s pocitem, že mne nikdo nechápe? že jsem jenom další katalogové číslo ve virtuální třídnice a další holka, kterou potkají na schodech a na kterou se nepodívají, protože jsou až moc arogantní na to, aby někomu oplatili úsměv? nebo jenom pohled? někteří jsou mladší než já. s některýma jsem se dříve kamarádila. dneska jim nestojím ani za pozdrav. netrápí mne to. vlastně je mi to jedno. necítím nic a to mne děsí. nic špatného si nepřipouštím. známky, moje postavení mezi novými spolužáky. přijde mi to malicherné. byly horší pocity. jako bych se od té doby obrnila nedokázala se zamilovat ani nějak pustit uzdu pocitům nějaké náklonnosti.
ale proto hned přeci nejsem špatný člověk..
.. když čekám na něco, co nepřijde..
nejsem smutná.
jen je mi to prostě jedno a to je možná ještě horší.
ale už nenávidím jenom jednu holku a tu druhou taky vyloženě nemám ráda, ale u té alespoň doufám, že se to změní. u kádinky jsem si jistá, že je to vzájemné a řešit to nehodlám. je to její problém, že sedá všem na klín, když má kluka, ve třídě oblejzá všechny, co neutečou. jsou to spoolužáci. budeme spolu další čtyři roky. není to můj problém. a už ani tolik nežárlím.
jediné, co si přeju je trochu pochopení.
někoho, kdo mi porozumí.
někoho, kdo bude stejný jako já.
už mne nebaví připadat si sama na určité věci, co se mi honí v hlavě. nikdo je nepochopí. potřebuju někoho, kdo by mi poradil, co s tím.
vždyť už je to rok.
sakra, je to rok.
v hlavě mám totální binec. ale uklízet se mi ho nechce. nechci najít nic, s čím bych si pak hrála, aby to bylo jako když si uklízím pokojn a polovinu času si hraju s něčím starým. staré, zlé, vzpomínky najít nechci.
ale trápily by mne vůbec?
vždyť nejsem bescitná. ani arogantní, ani ignorant, ačkoli se tak vlastně chovám. nikoho do mého světa netahám, buď se budeš bavit nebo ne, ale je mi prostě nepříjemný se vtírat. ačkoli vlastně nemusím, protože se už bavím s hodně ke kterým jakoby patřím.. jakoby.. teoreticky.. a ty co se nebaví prostě ignoruju. a je mi dobře.
nevím, co je tohle za článek a proč je tak negativní když jsem teď vlastně spokojená.
ale klidně celou hodinu klepu pravou nohou. klidně celou, líbí se mi ten zvuk a dělám to pořád. nemůžu si pomoct. udivuje mne to. celou hodinu v kuse. ta energie co v sobě držím musí někudy ven a tak otravuju všechny kolem klepáním nohou a nebo děláním 'pew pew pew' s pistolí z prstů na všechny kolem - ne proto že bych si je přála mrtvé, jen tak, protože jsem prostě dítě.
vpustili mne do labyrintu. všude jsou zdi, všude jsou překážky. nevím, kudy ven. sakra, nevím.
snažím se obejít jednu zeď, jenomže kamkoli se hnu je další.
nevím, jak to obejít.
nikam nepatřím.
ani do mé třídy ze základky.
ani do té nové.
na co si vlastně stěžuju? začíná to být fajn.
ale nikam nepatřím.
mezi mnou a jimi je zeď. další zeď. proč mne to překvapuje? kecám, už mne to ani nedokáže překvapit. třeba najdu něco, díky čemu budu moci tu zeď přelézt, nebo prostě nějak obejít, kdo ví. třeba sama zmizí. z každého labyrintu musí být cesta ven. minimálně ta, kterou jsem se sem dostala.
jsem tak v klidu, když jsem ve škole. ale uvnitř kříčím, nikdo mne neslyší. NIKDO MNE NESLYŠÍ, protože jenom koukám někam v dál a v hlavě si vytvářím něco nového, něco lepšího, kde jsou jenom ti, kteří do mého života patří.
kdo sem vlastně patří.
a komu do života patřím já?
není kam utéct.
všude jsou ty zatracený zdi.
kdo je sakra stavěl?
moc šikovní zedníci. jojo, panečku.
možná ty stěny nemám obcházet. možná je mám bourat. možná se s těma překážkama mám porvat. možná, že je za tou zdí další. ale když překonám tuhle, překonám i ty následující. nejsem slabá. nemusím vědět, co dělat. musím dýchat. musím věřit a musím bojovat.
není cesty zpět. kam by ta cesta měla vést? někam do jiné třídy? do jiné školy? mezi nové lidi? nene. to ani náhodou. a učit se někde musím. do staré třídy? jop, to by bylo fajn. ale sama moc dobře vím, že ten most se už dávno rozpadl.
ale chci tam vlastně ještě?
co vlastně chci?
ukážou ti jak se plave a pak tě hodí do hlubin..
netrápí mne nic z toho. jen chci, aby mne nechal být. nebo.. nevím co chci aby udělal, cokoli by udělal špatně. jen nechci, aby na mne sahal, aby mne objímal, chytal za ruce (což se mi mimochodem stalo poprvé.. že šel a propletl si se mnou prsty.. a byla jsem z toho fakt mimo..) a pak se se mnou nebavil. nestojím o to. a nebo se možná já nebavím s ním. ignoruju ho, což jsem si trénovala půl roku na klobáse a jde mi to fakt dobře.
a přála bych si umět číst jejich pohledy. sýrovo, a dalších dvou kluků. přála bych si vědět, proč se na mne tak dívají. co je to za záblesk. na co myslí. proč se jim v těch očích vůbec blýská?
hledám spojence v tom klukovi co se mnou chodí do třídy je z města, kam jsem chodila do školy.. protože spolu chodíme na vlak.. protože si píšeme čísla tříd, když se jeden z nás ztratí (ačkoli se většinou ztrácíme spolu).. protože je na tom asi stejně jako já.. je stejně vyděšený a bojí se.. ale myslím, že ani jeden z nás neví čeho. možná se bojíme všeho. možná se bojíme navzájem jeden toho druhého a všech kolem sebe. a nebo si k sobě hledáme cestu, abychom si navzájem mohli pomoct.
možná se prostě neumím pořádně bavit s holkama.
ale jako jsem 100% holka. tím jsem si jistá.
21:21, ten zvyk mám ze základky, že se vždycky picnu do čela. pro štěstí. na základce jsme se vždycky picali všichni najednou.
ale my tady na gymplu si taky docela užíváme..
jenom je blog jediné místo, kde můžu nějak dostat ven ty myšlenky, které nikoho kolem mne nezajímají.. proto je to tak negativistický.
a nebo jsem pesimista obalený pesimismem. jako banán a šlupka.
šlupka je legrační slovo.
hahaha, nevím, proč mne ta šlupka tak rozesmála.
tečou mi slzy, protože jsem si to řekla nahlas a to slovo je fakt hrozně srandovní.

...

je mi zima na nohy. ale nikomu to neříkejte.

- h.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ginny . Ginny . | Web | 3. october 2014 at 16:00 | React

Ten začátek úplně vystihuje moje pocity .
Všichni nás můžou vidět
a můžou nás soudit , ale nedochází jim , že souděj jenom podle toho , co chceme , aby bylo vidět .
Nikdo neví , že to co skutečně cejtíme a jaký sme ve skutečnosti ,
dusíme hluboko v sobě .
Nejde se jen tak někomu otevřít .
Vlastně já ani nechci , aby mě někdo znal . Nikdo nepotřebuje znát pravdu ,
stejně by toho jenom zneužil .
Tak na co , nejlepší je bejt sám a držet si odstup ..

Ikdyž ten pocit samoty zabíjí ..

2 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 5. october 2014 at 13:21 | React

už tak dlouho ti chci napsat! :) jinak dopis mi už přišel a hned v pondělí ho jdu poslat :) a letadlem jsem letěla, a když nejsou mráčky, nebo jsou takvé menší tak je to dobrý, ale letěla jsem i v bouřce a musím říct, že jsem se dost bála, protože to s náma házelo. a jednou pípli, že se můžeme odpoutat, potom zase že musíme být připoutaní, no to jsem se fakt bála :D
ty a špatný člověk, to fakt nejsi! a že ti neoplácí úsměvy, nebo tě ignorují..tím se netrap, to znám taky. je tolik arogantních lidí, že to není ani možný. rozhodně vím jak se cítíš, ty pocity, že nevíš, že čekáš až ti někdo pomůže, protože na to nechceš být sama.
holkám, co oblejzají jiné kluky, i když jsou zadaný, se nedá říkat "holky", ale děvky. A kočko, žádný trápení, za to nikdo ani tvá třída nestojí. Jsi svá, jsi úžasná, nepotřebuješ žádnou cestu, jak si pomoc, jsi tak šikovná, že ty by si ty zdi labyrintu zvládla rozbourat. Nepotřebuješ k tomu nikoho, jsi sama tak silná, že tě za to obdivuji. Jak to dokážeš napsat, tak vážně, že je to jako z knihy. ách..
ty jsi prostě hezká a milá holčina, takže mi přijde, že se tim klukum líbíš, nebo je prostě k tobě něco láka a oni sami nevědí co . I mě to slovo šlupka rozesmálo, a to ani nevím proč, protože to je vtipné :D 21:21 a picnout se do čela? to je dobrýýý. Já to znám zase tak, že 2x tlesku rukama a něco si přeju :D ale picnout se do čela, je taky dost dobrý.
páni, ani nevím co mám k tomu článku dodat, asi to, že jsi to prostě napsala tak smysluplně a zajímavě, všechny ty pocity... ách, jak ty to jenom děláš? :)))

3 Monča Monča | Web | 12. october 2014 at 17:44 | React

Nemám slov. Chápu tě natolik, že vlastně ani nevím, jak se k tomu vyjádřit. Píšeš skvěle, ty pocity z toho přímo sálají.
A něco jako 21:21 mám 22:22, kdy si se zavřenýma očima přeju dokola furt to samé, dokud nebude 22:23 (to jedním očkem kontroluju) :D

4 L. L. | Web | 19. october 2014 at 12:13 | React

pani to je teprv depresivni clanek

5 Charlotte Charlotte | Web | 29. october 2014 at 13:28 | React

tohle bych nazvala umelecke vyliceni pocitu. Nemuzu rict, ze meco takoveho jako ty jsen zazila/zazivam.. nebo si to aspon myslim. tezko rict.
kazdpoadne ten zpusob jakym je to napsane to jeste podtrhuje. je videt ze to nedelas jen tak pro nic za nic (coz je v dnesni dobe tak k sakru časté), ale ze to co pises je proste velka uprimnost.. libi se mi to..

6 oonamagritte oonamagritte | Email | Web | 1. november 2014 at 17:27 | React

v mnoha věcech si připadám stejně. třeba s tím, že se s nikým nechci bavit. Chybí mi moje stará třída na základce, i když jsem ji nesnášela.
v21:21 se nepleskám ale vždycky si něco přeju :)
vždycky přemýšlím, jak z toho labyrintu ven, ale až teď když jsem přečetla tvůj článek, mi došlo, že tě z toho může někdo vytáhnout. Jenže kdo? o.O

a bordelu v hlavě se nejde zbavit. Nejde to zmačkat a vyhodit do koše, jako když kreslíš obraz a nejde to.
btw. to s tou šlupkou mě úplně rozesmálo :D je to opravdu srandovní :D
btw.2 kdybys chtěla spřátelit, budu ráda :) ráda bych četla tvoje články dál :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement