i can't take it.

16. september 2014 at 19:21 | 'hanina. |  thoughts.

life is to be loved, not controlled.

pamatuju si na tu bolest. bolest, která ovládala moje tělo i mou mysl. při pocitu, že teď cítí podobné pocity kvůli mně mne drtí. ale ještě více mne svírá myšlenka, že si nemyslím, že bych mu něco udělala. vím, že za jeho smutek můžu já, ale nemám tušení co jsem provedla. nemyslím si, že by měl důvod se kvůli mně utápět v depresi.
zároveň ze sebe začínám mít strach. moje pocity, které vím, že nejsou oprávněné mne převálcují, jestli to nedokážu potlačit. jestli se s tím nepoperu. nemůžu nenávidět spolužačku, kterou znám tři týdnu, stejně tak nemůžu dělat závěry z chování sýra ke mně, nebo nemůžu dělat závěry z mých pocitů při každé cestě vlakem, kde jeden doprovázíme toho druhého. mlčky. ale necítím se špatně, protože je ticho.
zároveň si dost rozumím s jedním klukem z města, kam jsem chodila do školy - znala jsem ho od vidění a vždycky mi přišel sympatický ze stejného důvodu jako klobása - je jinej. v dobrém. ačkoli mi připadá dost tichej tak spolu chodíme na vlak, společně s ostatními a bloudíme spolu školou, jako největší borci z města, kde bydlíme. a to jsme spolu ani nechodili na školu.
dneska jsme měli tělocvik. máme ho společně s klukama od nás a pobíhají tam i kluci z déčka, stejně jako se potkáváme s holkama z druhé třídy. dneska jsme skákaly do dálky. 3.30. moje spolužačky i 4.80. no, ale snažila jsem se. nevěnovala jsem pozornost, jestli na mne někdo z kluků kouká, nemyslím si, že bych přitahovala něčí pozornost. ačkoli jsem měla křiklavě oranžové adidas tričko a byla jsem po kafi - naspeedovaná jak.. no, speedy gonzales. hodně energie. moc moc.
hod míčkem. paní učitelka nás předem varovala, abychom dávaly pozor a chodily jenom po chodníčku, aby nás nikdo netrefil. stejně jako že ten chodníček hodně klouže. nevím, kolik jsem házela na základce.. jedenáct? holky házely klidně přes třicet a mých bylo slabých 17.5 metrů na druhej pokus, přičemž ten první jsem stála asi metr před čarou (které jsem si nevšimla..) a ještě to hodila šejdrem do trávy. mhhh. když jsem si šla pro svůj míček (zaplavena radostí z nového osobního rekordu 17.5 metrů) jsem sbírala i míčky, které byly vedle, aby holky nemusely zbytečně chodit. to pozor jsem slyšela jen tak z dálky, byla jsem zrovna zaneprázdněna myšlenkou na cvičícího sýra skákajícího do písku a jak bych ho mohla nenápadně pozorovat, aby si toho nikdo nevšiml, ale aby úspěch mého špízování byl co nejvyšší. když jsem tedy lenivě uhnula do strany, schytala jsem kriketovým míčkem do hlavy. prostě mne sestřelili. než jsem se stačila vzpamatovat, spolužačka co dala míček do pohybu mne objímala a omlouvala se mi. brečela jsem smíchy a snažila se mluvit, což se mi přes křečeze smíchu moc nedařilo. ale podle všeho si toho nikdo nevšiml. myslím, z kluků.
se sýrem to teď vypadá zvláštně a snažím se co nejvíce korigovat pubertální výjevy s ním spojené, ale přesto už hodně lidí ví, že mi přijde boží. smh. na základce podle mého žhavé téma. co na to říct.
včera si ke mně přišel sednout a začal mně lochtat. dělává to často. furt se fotíme, což je mimochodem dost složité, když je tak vysoký. ale užívám si to. každý jeho útok když jdu kolem zdi ve městě, vždycky mne na tu zeď natlačí, než prohodí 'mně vlastně jede vlak' a jde dál, jako by nic. minule když mne držel za ruku ale o ničem nemluvil. vlastně šlo o další rozmar. vždycky chodí vedle mne, což jsem vypozorovala a otestovala. minule jsem zaslechla něco jako 'alee já jí chci mít vedle sebe', což jsem nekomentovala, ale mé vnitřní já dělalo trojitá salta. přišel jeho kamarád a natáhl ruku. myslela jsem, že si chce plácnout. já si plácám hodně ráda, stejně jako na všechny ráda mávám, což oni taky. natáhl ruku znova, přes sýra, kterej byl mezi námi a řekl, že chce ruku, ne si plácnout. sýr ji natáhl taky a tak jsem vlastně chvíli šla za ruce s oběma, což bylo značně nepohodlné, ale zejména pocit že mám levou ruku v sýrovo kapse mikiny jsem si dost užívala. chvíli jsem váhala, když se mne zaptal, jestli se od něj chci napít kafe, ale musím říct, že to jeho bylo obzvlášť dobrý. taky jsem mu ho vybírala já.
čímž se dostávám ke kádince, což je jméno pro jednu z mých spolužaček. znám ji z olympiády z českého jazyka. vyhrála. paní učitelka mi říkala, že důvod jejího vítěžství je stejný, jako pro všechny dřívější účastníky z její školy - škola kam chodila pořádala soutěž a děti vyhrávaly každý rok. když jsem zjistila, že ji mám ve třídě, nebyla jsem zrovna unešená, působí na mně hrozně nesympaticky. když k tomu přičtu její chování co se týče kluků, nebo ke mně, vaří se mi krev. že tam leze po klucích je mi vcelku fuk. dokud to není sýr. lochtá ho stejně, jako lochtává on mně. furt za ním leze a myslím, že dneska byla poslední hodina, co byl se mnou sýrek ve skupině - protože přišla ona a řeklo se, že sýr půjde pryč. to jsem byla naspeedovaná tím kafem a celou hodinu škrabala zavřenou propiskou o list papíru. klepala jsem nohama a vlastně ani nevím, o čem se mluvilo. postřehla jsem jen, že půjde pryč. takže ne jenom že se k nám přicpala ona, ale ona mi ještě vyžene důvod, proč tu němčinu nenávidím jenom trošku. kromě toho, že tedy neustále o hodinách poslouchám 'panebožéé, nech tohooo' nebo o těláku, při nenápadném špízování sýra běžícího šedesátku mi občas prijde hlavou její hlas, a těch dalších tří pipinek od nás, jak ho tam věrně povzbuzují. což jsem ještě skousla. jako profík. jako borec. ale když jsem dneska šla po schodech a ona ho chytila za ruku, vybouchla jsem neuvěřitelným způsobem a o hodině fyziky mojí jedinou činností bylo uklidnit nějak přívaly vzteku. sice ho nechytla úplně za dlaň, naštěstí pro ní.. ale chvíli jsem myslela že to fakt udělá. né že bych jí nějak pozorovala, ale některých věcí si prostě nejde nevšimnout. slyším jak chrochtá na metry daleko. prostě vím, že tam někde je, i když jí nevidím. ale třeba propadne.. nebo propadnu já.. sakra, jen to ne. a když ke mně přišla s brambůrkama a nabízela mi, tak jsem si vzala. mimochodem, jenom proto, aby na ni zbylo míň.
taky dobrý začínat si s někým ze třídy třetí týden v prváku. to už tam jeden pár máme. na druhou stranu.. proč jako ne? těm dvoum co už spolu jsou to přeju, oba jsou hrozně fajn, akorát kádinku se sýrem bych chvíli rozdejchávala. aby bouchla.
ale co. mám zážitek. dostala jsem krikeťákem do hlavy, vyslechla si vyděšený komentář paní učitelky i menší posměšky myšlené v dobrém, kterým jsem se sama smála. alespoň budu mít na co vzpomínat. určitě ta rána obnovila moje mozkový buňky a teď mi matematické výroky půjdou samy. mimochodem, z tělocviku mám za dvě z běhu na šedesátku, 3- za hod míčkem (bohužel se mi headka k dobru nepřičítala) a pak 2- za skok do dálky. doufám, že propadnu z těláku. to by pak moje šprtání bylo k ničemu. kdybychom na matiku měli našeho výtvarkáře. je hrozně fajn. dneska mi pochválil můj výtvor, můj první co jsme dělali. prý jsem udělala něco originálního. nevěděl, že jsem to já a snažil se podle obrázku popsat moji osobu. prý je vidět, že jsem iracionální. co to znamená? líbily se mu moje vzorky. ačkoli mne mrzelo, že to nemám tak dokonalé jako ostatní holky i kluci. oni měli kytičky a já trojúhelníčky. ony zebří motiv a já kreslila kolečka. měli jsme to vyvážit a jsem na sebe pyšná. protože mi to pochválil a v krslení nejsem moc zdatná.
nemluvě o mém včerejším povedeném výstupu ve vlaku. nestihla jsem vystoupit na mé zastávce a jela do jiného města. a ve vlaku ještě ke všemu nechala bundu. prý měl pozdvižení celý vlak. no a co?
jsem dětinská. ale tak proč ne. proč sakra ne.
budu si skákat do louží a budu si zpívat kdykoli budu chtít, ačkoli mi to moc nejde a budu si zakrývat ruce dlaní, když se budu bát. a budu křičet, když se leknu (jako minule, když jsem vyjekla a sýr se ptal, kdo šláp na myš.. tak jsem se přihlásila.. i když tam nikde žádný hlodavec nebyl). a budu si lézt na stromy a budu se smát zásuvkám na stropě, které máe skoro ve všech třídách.
protože nikomu nic není do toho, co dělám.
takhle jsem šťastná.užívám si to. dokud můžu. patnáct mi nebude věčně, no ne?
a co se má stát se stane. někteří lidé přijdou do tvého života jenom aby tě naučili jak někoho nechat jít. jako třeba klobása. a někteří do mého života asi přišli, abych se obrnila trpělivostí. jako kádinka. nezabráním tomu, co se stane. a nebo ano? no, s mýma schopnostma v balení kluků (nulovejma) o tom pochybuju. ale situace budu řešit operativně. třeba kdyby někdy řekla, ať jí někdo vlepí facku, že se zlobit nebude a že tu facku fakt chce, ráda jí posloužím a klidně jí i mírně kopnu.
chlup vždycky říkal, že život je jako žebřík.
tak na jaké příčce teďka jsem?
kde je chlup?
kde sýr?
kde je klobása?
kde kádinka? někde dole, muhaha. ta se nahoru ani nedostane. a nebo možná ano.. a měla bych jí to přát. maminka vždycky říká: 'přej a bude ti přáno.' jenom čekám, kdy se mi to všechno teda vrátí. třeba se mi to vrátí najednou a já budu milionář s obrovskou vilou a bazénem a hezkým chlapem. hihi. bude mi stačit, když budu mít kolem sebe hodné lidi, moji rodinu a přátele a abychom všichni byli zdraví. nestojím o vilu, když v ní budu sama.

joo a není to o tom, že bych si vyloženě říkala 'i can't take it', ale hodí se mi to k téhle situaci. samozřejmě, že to zvládnu. proč bych neměla? na každou svini se vaří voda. i na kádinku. ta se ohřívá nad kahanem. takže to bude rychlý.



Untitled | via Tumblr


dillonovi před třemi dny vyšel nový song na soundcloudu! přidám ho k dalšímu článku. btw. je dost únavný každému na nové škole vysvětlovat, kdo je dillon francis. na staré škole to věděli. ale vlastně je dobře že ho neznají.. alespoň ze něj není další martin garrix. nic proti.

- h.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ginny . Ginny . | Web | 17. september 2014 at 19:37 | React

- S tím prvnim odstavcem to mám úplně stejný .
On se kvůli mě trápí , ale já vlastně ani nemůžu za jeho smutek . Udělal sem jen to , co sem cítila a za to se nemůžu omlouvat .
- To , že nemůžeš nenávidět spolužačku , kterou znáš tři tejdny mi tam nereálný nepřijde .
Já sem třeba věděla už první den , který holky budu nesnášet , protože sou krávy .
Asi sem trochu svině , že soudim lidi po tak krátký době , ale vždycky se mi potvrdilo , že sem ti lidi odhadla a fakt mi nesedli .
- Hhhhh , taky chci vilu s bazénem :3333

2 Infinity Infinity | Web | 20. september 2014 at 18:13 | React

Já teď budu nastupovat do druháku na vysoký a bylo super pro mě si tenhle článek přečíst, protože jsem si úplně vzpomněla na můj prvák na střední. Přesně takové věci jsem taky řešila, bylo to super. :D

3 Ilyya Lay Ilyya Lay | Web | 23. september 2014 at 12:20 | React

Já jsem při skoku do písku ráda , že vůbec skočím víc jak 3 m :D. A už to je pro mě úspěch. Nebo to , skočit bez přešlapu. Hold na takovýhle věci jsem talent po nikom nepodědila. Ale to v pohodě. Každý je dobrý na něco jiného :).
S tou 'kádinkou' si vůbec nedělej hlavu. Jak je všeobecně známo , kluci opravdu nejsou na tyhle typy holek co se furt hihňají a navíc pořád dolejzají. Úplně tě ale chápu , jelikož k nám na školu v 6 třídy taky nastoupila jedna holka , která se hned po několika dnech chovala , jako kdyby jí to tam patřilo. Dolejzala za klukama , myslela si jak moc jí všichni baští a když se nějaké holce od nás líbil nějaký kluk , hned za ním běžela jen proto , aby ukázala jak na to má a jak je lepší. Opravdu koukat se na to ty 4 roky .. byla jsem ráda že už sem šla ze základky pryč. Pryč od tý pipiny.
My ve třídě taky máme jeden pár a ty lidi kterým to nevadí hodně obdivuju! Já bych to asi nedokázala trávit s přítelem veškerý čas ve škole a pak i po škole. Mám to tak , že ve škole je čas na kamarády a po škole na přítele a tak mi to vyhovuje. Já bych se asi zbláznila chodit s ním do třídy. Po chvilce bych ho asi musela zabít :D. Ale jak říkám , pokud to někomu nevadí a líbí se mu to , proč ne. Za tebe sýra kádince opravdu nepřeju a doufám že to tak nebude :)
Rozhodně si dělej co sama chceš. Dospělý budeme celý život , takže je třeba si teď ještě užívat dokud to jde. Buď svá :)
Navíc s posledním citátem "na každou svini se vaří voda" naprosto souhlasím. Na všechny jednou dojde.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement