ghosts n stuff. | 3.9.2014

3. september 2014 at 19:07 | 'hanina. |  diary.

maybe it's something wrong with me.

status: tak trochu mimo dneska.
nálada: unavená. zmatená.
písnička: --
poučení z dneška: dogafos.
__________________________________________________________________________
.

předem říkám, že tenhle článek je docela výkec bez nějakého většího skrytého smyslu. jen prostě potřebuju psát :)


.. 'a teď si vymění místo ti, co se sem těšili!'
zůstala jsem stát.
je to jen třetí den..
většina je z jedné školy. znají se, utvořili skupinky. ale já nikde nejsem. našla jsem si dvě holky, vlastně tři, kterých se držím. ale když jsem v nějaké skupině na předměty s někým jiným, tak se se mnou nebaví. prostě stojím mezi dvěma skupinkama - kluci a holky. a ani jedni mne mezi sebe nechtějí. nebo se možná nesnažím. ale mezi ty pipky nejdu a mezi kluky taky ne. a tak si povídají přeze mne.
přesně tohohle jsem se bála.
po chvíli zazvoní. jdu se projít a když se vracím, uvědomím si, že moje rty už asi víc drcení nevydrží. vždycky jsem to dělala, ale teď mne to bolí. nemůžu si pomoct. s prvním krokem začnu v puse cítit poměrně sladkou tekutinu, teče mi krev. až teď doma si uvědomuju, že mám rozkousaný horní i spodní ret a to tak, že mám nateklou celou pusu.
na škole je tolik lidí. ani se nedá jít po schodech. všude se na mne všichni lepí, když mám jít někam jinam. nikdo si ke mně nesedne, nikdo se se mnou nebaví. jenom těch pár holek. ale ve třídě nás je dvacet sedm.
není to o tom, že potřebuju být nutně středem pozornosti, ale moc dobře vím, že jsem.. jiná.. moc živá, moc vysmátá, moc hlasitá, moc ukecaná, navíc jsem se rozhodla nemalovat, abych mohla déle spát a taky nejsem blonďatá s modrýma očima a nehihňám se a neprohrabuju si vlasy a já nevím co ještě.. nemůžu říct že jsem nějak stejná jako ostatní, ani že jsme vyloženě divná, ale u mne na škole.. tedy na základce jsem začala zapadat až v sedmé třídě. en vlak šla vča
ze školy jsem vypadla jak nejrychleji jsem mohla. opípnula jsem nějakou tu chujovinu místo karty, na kterou to tam všechno funguje a pospíchala na vlak. snažila se nebrečet, protože kousek přede mnou šel můj spolužák, znám ho z města, kam jsem chodila do školy.
a tak jsem na ten vlak přišla včas. jsou tu jen dvě nástupiště, ale vlak odjížděl z jiného, takže jsem skoro běžela a koukala jsem se, jak mi vlak odjíždí. takže jsem se šla projít do auly a volala s kamarádkou. tam viděla moje dva spolužáky, chtěla jsem si něco koupit, abych zabila čas. uviděla jsem tam dva kluky z mé třídy a tak jsem se nenápadně podívala na jízdní řád, kterému absolutně nerozumím a rychle vypadla ven.
na schodech se najednou objevili přede mnou a šli na konec nástupiště a tak jsem si s telefonem sedla a kecala s kamarádkou. ti kluci jsou hezký a jeden je tak vysoký, že jsem mu možná tak maximálně po ramena. a to jsem o dva dny starší. a nejsem nějak výrazně malá.
a oni ke mně přišli. pořád jsem volala s kamarádkou a vymýšlěla pro ty kluky přezdívky. když ke mně přišli, zdánlivě klidně jsem do telefonu řekla: 'promiň, musím končit. je tu big mac.' (naše označení pro kohokoli hezkého, abych to upřesnila), ale ona do toho mobilu pořád křičela. přišlo mi to legrační. chvíli na mne mávali a asi čtyřikrát jsme si řekli ahoj a pak si ke mně sedli. řekli mi, jak mám hezkou kamarádku. no jo, to asi jo, jestli se vám líbí namejkapovaný blondýnky.. zapomněla jsem, že tyhle se líbí všem klukům.
jeden z nich, ten vyšší, mi pak dal nějaký papír, nemám páru proč. udělala jsem z něj vlaštovku a tu ve prostřed roztrhla. nelíbilo se mu, když jsem jí po něm hodila. šla jsem ke koši a na rameno mi zaťukala moje kamarádka. objala jsem jí a začla hrozně vyšilovat. a najednou se za mnou objevil můj kamarád se střední u nás na základce (u nich..) a ten znal toho vysokýho. brbrbrle. když mne pozdravil někdo třetí, otočila jsem se a tam klobása. ostříhanej. zajímavé, v neděli mne ještě neznal a teď mne zdraví. okamžitě jsem mu odpověděla a zamávala (jako to dělám pokaždé když někoho zdravím.. dělám to automaticky) a když mi došlo, že je to on.. kdyby mi to došlo, nezdravila bych ho. ale co. je mi to jedno.
můj vlak (který mezitím přijel a čekal) a už za chvíli měl odjíždět, zavíraly se dveře a tak jsem vyběhla, zamávala na kluky ze třídy a na všechny a začala šíleně mačkat tlačítko na otevírání dvěří. kluci počkali a mávali na mne.
nemám z toho dobrý pocit. kamarádka mi říkala, že mám hezké kamarády. říkám, já vím. nejsou to kamarádi. nikdo z nich není můj kamarád. ani učitelé, ani nikdo. mamce jsem psala že je to na nic a když jsem nasedla do auta (a pochlubila se, že ke mně přišel ten vysoký hezký spolužák, říkejme mu třeba sýr) se rozbrečela, protože se se mnou nikdo nebaví.
aaa taky se chlupovi dost nelíbí, že mu tak říkám. takže mu nikdo nesmí prozradit, že ho sem pořád tak píšu a psát budu. už jsem si na to zvykla.
a mimochodem, přezdívka pro kluka beze jména je artičok a přezdívka pro chlupa když je s náma je salát, protože by mne asi zabil, kdybych mu tak ještě jednou řekla. muhahahha.
včera jsem se s ním kvůli tom chytla. řekl mi, že se mu něco stalo, abych o něj měla strach, jako trest za to, že mu tak říkám. a tak jsem se pochlapila a trošku tvrději mu vysvětlila že je tohle pěkně nefér mi tohle psát a dělat si takovouhle srandu, když to není pravda a už vůbec ne o tom, že se mu něco stalo. omluvil se a navíc jsme se domluvili, že na mne zítra počká ve městě. a asi spolu pojedem domů, nebo já nevím.
stejně je mi na nic.
a stejně je mi to na jednu stranu, ale zároveň je to horší než známkovací bodový systém z matiky, nebo sudé a liché týdny a, b, c, d.. který nechápu.. nic nechápu..
alespoň sýr se se mnou bavil dneska. vlastně jsem z toho byla dost (až moc) vyvedená z míry. ze všeho co se tam stalo. con, klobása a ještě jeden kluk od nás (od nich..) ze střední školy a jsem natolik unavená že toho na mně bylo prostě moc.
to je článek omgu. ale co..
ale mám radost z dopisu, co mi přišel od té neviditelné. hned odepíšu, ale když jsem ho vytáhla ze schránky, měla jeśem takovou radost, to kdybyste viděli :)

- ghosts n stuff, to mi připomíná moje pocity ohledně školy, hahah.

- h.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 3. september 2014 at 20:47 | React

kočko moje , to stejné mám i v mé třídě.. máme tam skupinky, kluci , holky..a potom já a pár mých kamarád (normálních) jinak je ve třídě taková pipka, která prostě všechno organizuje a prostě si všchy tahá na svoji stranu, prostě je to strašná kráva! ale uvidíš, že tam za chvíli zapadneš, a všichni se s tebou budou bavit.. no teda, já bych se z tebou bavila hned! :D jinak, páni...to co se ti stalo na nádraží :O ty máš na kluky ale štěstí, páni :O ale já nevím co bych dělala, já bych z červenala jak rajče :D a jéje další přezdívka a to je Sýr :D za chvíli to bude slanina a kebab :D a bůhví co ještě :D jůůů, ty poslední 2 řádky o mě :** mě ten tvůj dopis taky moc překvapil a jak byl krásný barevný :D)) a máma hned na mě..kdopak ti píše? si myslela, že je to nějaký kluk :D těším se na další dopis, doufám, že ti nevadilo, že ten muj byl takový trochu hodně dlouhý :( těším se na další !! :))

2 Ginny . Ginny . | Web | 5. september 2014 at 22:08 | React

Aaa , mrzí mě , že ti moc nesednul kolektiv , ale tohle je jenom začátek . Všechno se bude měnit ! :) a ty poznáš další lidi a určitě tě něco příjemně překvapí :) Chce to jen trpělivost a čas :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement