gold skies. | 31.8.2014

31. august 2014 at 19:16 | 'hanina. |  diary.

fluorescent adolescent.

status: nervózní.
nálada: dobrá, ale unavená.
písnička: lost you - zeds dead. [xx]
poučení z dneška: život je změna. neber je tak vážně.
__________________________________________________________________________
.
když mi dneska pár minut po půlnoci došlo, že jdu zítra do školy, nahrnuly se mi slzy do očí. dobře, možná to bylo z velké části i proto, že jsem byla unavená. přecejenom to byl možná nejdelší den za prázdniny. ale i nejlepší.
viděla jsem rozvrh. do půl pátý s přestávkou, nebo do půl třetí bez přestávky tři dny v týdnu? achjo. milovala jsem odpoledky, ale tady asi nebudu moci omotávat záchody toaletním papírem, nebo jinak drnkat na nervy učitelů a uklízeček. nebudu moci skládat lavičky na sebe a šplhat na ně. ne. skládat lavičky, hahaha, já se tam složím.

včera jsem se probudila někdy kolem šesté a ačkoli jsem měla ještě dvě hodiny čas, než mi zazvoní budík a budu muset vstát, tak se mi nepodařilo usnout. několikrát jsem budík kontrolovala, aby mi zvonil. ten zápas jsem zmeškat nechtěla.
a když jsem se snad po sté podívala do zrcadla, abych se ujistila že nevypadám moc unaveně a zároveň ani ne moc přeonděná, rozhodla jsem se nasednout do auta a nějak nepřemýšlet o to, kam jedu a proč. proč vlastně.
když kamarádka nasedla do auta, došlo mi, že to bude poprvé za dva měsíce co uvidím klobásku. mhh. jetě posledně se mi svíral žaludek, když jsem ho před školou (mojí zákaldní školou, zítra už moje škola bude jiná..) objímala po tom, co napřáhl ruce a řekl: 'naposledy..'.
ale za ním jsem nejela.
mamka s tátou mne tam hodili autem, protože mi nejel vlak. samozřejmě byla mezera - jel v osm a pak v deset, ale v devět ne a zápas začínal v deset.
ještě jsem ani nevystoupila a kamarádka ze sebe vypravila číslo tři. 'trojka!!' zakřičela a mně probleskla hlavou myšlenka na tobiase, tedy čtyřku a že to asi nějak popletla.. než jsem zjistila že to je číslo klobásovo dresu. moje nejoblíbenější číslo.
chlupa jsem nikde neviděla. nemá nic, co by ho nějak přílišně odlišovalo od ostatních, jako třeba zrzavé vlasy, které měl klobása ostříhané.. všechno stejně dlouhé, po ramena. omgu, začla jsem se smát s úlevou, že je mi jedno a žádný svěrák se mne tentokrát nesnaží rozmačkat.
do areálu jsem šla s kamarádkou (říkejme jí mai, miluje anime a je to její přezdívka..) a s chlupovo kamarádem, který zatím nemá jméno ale vím, že s mai vymyslíme něco, co k němu sedne. má snad dva metry, a protože mai taky, připadala jsem si poměrně malá.
fotbalu nerozumím. nejdříve klobásovo tým (klobásky) hráli na straně kde jsme stáli a proto jsem se většinu času snažila ignorovat jeho neustálé extra nenápadné civění. kdo by se divil po tom, co nám oboum psal, že se stydí. nebo že je nesvůj z dvou adolescentních holek kousek za zábradlím, co se smějou každému jeho pohybu.
samozřejmě jsem to celé musela natáčet. asi po minutě a půl klobása chlupa nakopnul. vím, že jsou fotbalisté herečky, ale přesto jsem málem vylétla z kůže, když se klobása se smíchem otočil na nás. v kameře chvíli nic neříkáme a pak začneme klít, až nám pomalu docházel dech. to snad ne.
v druhém poločase přestal chlup hrát. měl dost blbou náladu, což mne štvalo. nedivím se, že odešel, když na ně ty rozhodčí tak řvali, ale mai říkala, že je to normální. ale proč oslabil svůj tým? dostali ještě jednoho góla od klobásek, ale nakonec chlupovo tým vyhrál. ale stejně z toho neměl radost, seděl vedle mne na lavičce a nic neříkal.
když zápas skončil všichni se rozutekli a my šli za hlupovo kamarádem, který ma dva metry, ale nemá jméno - stáli kousek od něj a hecovaly se, abychom k němu šly. klobáska sklopil oči a dělal, že nás nevidí. odfrkla jsem si. čekala jsem to.
ale nějak mne to nezajímalo, spíš jsem byla dost rozčílená kvůli chlupovi, mrzelo mne to. chtěla jsem jet domů, když jsem tam čekala, až přijde, abych se musela dívat na to, že ho něco žere, ale neřekne mi co.
navrhl tedy, že půjdeme k němu domů. nejdříve jsme se stavili u jeho babičky, ke které chodí každý den na jídlo, ale nevím, proč tam byl včera. vyšel vysmátý.
- 'tak babička zase špízovala. prej kdo je ta hanička. říkám ta menší. a ona kdo je ta větší, že je prý stejně vysoká jako kluk beze jména.'
dělala jsem, že mne to nějk nezajímá, ale vrtá mi to hlavou.
u něj jsme hráli hry. pořád jsem slyšela divné zvuky, uvnitř mojí hlavy. asi. nevím co to bylo a tak jsem vydedukovala, že mne asi mimozemšťané volají domů, nebo že se transformuju na psa a slyším věci, co lidé ne. docela mne to znervózňovalo a tak jsem chodila za klukem beze jména a ptala se ho, jestli je to on, a jestli je mimozemštan a podobný věci. protože je vcelku plachý, připadala jsem si jako kdybych mu působila muka. jeho výraz byl vážně hodně vyděšený.
seděli jsme a moje kamarádka prohodila: 'hele, támhleto je chlup na koberci.' a mně se chtělo brečet smíchy.
když jsme dohráli acitivity šla jsem na vlak. kluci říkali, že vyhráli ale já a mai jsme si jisté, že vítězství náleží nám. do cíle jsme došli na stejno, ale oni měli dva kroky navíc a my šest. takže jasné vítězství pro nás, no ne?
při čekání na vlak jsme se nakonec zšiškovali. házeli jsme po sobě šišky z modřínu možná půl hodiny. ačkoli je klukovi beze jména devatenáct (normálně se s o tolik staršíma klukama nebavím..) tak jsem byla až překvapená, že tam s náma blbnul. chlup ne. ten až pak ke konci, ale do té doby seděl a koukal. ačkoli jsem ho bombardovala, tak mi to ani nevrátil.trefila jsem se celkem třikrát. za celou tu dobu. sporty mi nejdou. a tak se mi smáli. ale horší než hodiny to nebylo. donutili mne říct jim čas z analogových hodin, které neumím. když jsem několikrát řekla špatný čas, řekli mi, že jsou dvě hodiny. a že chlupovo hodiny jsou o hodinu pozadu. to bylo pěkně zákeřný.
a tak jsem si roztrhla nové džíny, co jsem na sobě měla poprvé o kus drátu u stromu, kde jsem trhala šišky a odjela. s jiným pocitem, než jsem odjela minule, protože jsem s chlupem skoro nemluvila. žralo mne to.
s mai jsem se rozloučila až po osmé. chodily jsme venku a mai do mne hustila, abych chlupa zpracovala, že si chce s klukem beze jména taky psát, aby se ho nebála obejmout, když už jsou naši dva křeni, měli by se alespon víc znát. chodily jsme a přemýtaly nad uplynulým dnem, který jako bych neprožila včera.

musela jsem to napsat dneska, než bych zapomněla, co se vlastně všechno stalo. domluvila jsem se s kamarády, že jim zítra budu volat a psát, až vyjdu ze školy. budu tam docela dlouho čekat na bus, nebo vlak, nebo až se pro mne rodiče stihnou vrátit. máme už dvě hodiny. jenom prváci, bléééé. takže je zítra budu bombardovat esemeskama, už to vidím. a nebo telefonátama :D
joo a prý nejvíc moc zbožňuje jak luxusně objímám. úáá.
a taky tady bude teror s článkama (myslím si, že dost negativníma..) o nových lidech ve škole a rozvrhu a jak hrozně nepřizpůsopbivá jsem, když se přizpůsobit nechci.. a jak se bojím.. všeho co přijde..
nějak jsem si na chlupa zvykla ve škole. a na cona.. mojí kamarádku z nižšího ročníku. nebo vlastně z devítky. mai se mnou do školy nechodí.. ale po všech lidech ve škole se mi bude stýskat. ale kdybych musela vídat klobásu, tak bych to asi dlouho nevydržela. pořád mám v sobě ty pocity, co jsme měla dostat ven (a měla jsem k tomu šanci, kterou jsem asi nevyužila tak jak jsem chtěla) a co se ve mně dusí. ten vztek. ne jen za včerejší faulování chlupa, za tu bezcitnou aroganci.

taky jsem dneska napsala pár dopisů. zítra chci poslat první obálky. kdyby se ještě někomu chtělo si se mnou dopisovat, tak mi můžete napsat na mail a určitě se nějak dohodneme :) nějaký info (to se asi nedá tak nazvat :D) je v posledním článku, nebo [xx]. joo a včera hráli deadmau5e v telce!! :D měla jsem z toho hrozniou radost, ačkoli je to asi pět let stará písnička. nikdy ho nahrajou, v televizi jsem na jeho klip za celou tu dobu, co se koukám, narazila jen dvakrát..

kdyby se někdo nudil, nebo tak, můžete se mne zeptat na nějakou otázku na asku [xx], už konečně vím heslo a jde mi monitor :D zjistila jsem, že když vyhodíte elektriku v celém domě a znovu ji nahodíte, tak se mi ten monitor rozsvítí, zapne. rozbilo se mi totiž tlačítko power. jsem to ale hlavička :D samozřejmě to nechávám zapnuté a nevypínám ho, ale když to musím vypojit, ten monitor, tak pak se to jinak zapnout nedá :D

přeju vám všem úspěšný start do nového školního roku :) doufám že z toho nejste tak vystreslí, jako já. hlavně nesmím zapomenout vykročit pravou nohou!!! jsem totiž hrozně pověrčivá.

musím přiznat, že martina garrixe vážně vůbec nemusím a skáču z kůže kdykoli slyším animals, tremor, nebo jeho podobný výtvory. včera to na zápase někomu začlo hrát a já se držela, abych někam neutekla :D nebo když jednou hráli tremor v autě.. to nebylo kam utéct.. :D nemám nic proti němu, ale jeho hudba se mi prostě nelíbí. ale gold skies je fajn. byla jsem až překvapená, že se mi to líbilo :) jestli bude takovýhle věci víc, možná bych i mohla přehodnotit můj názor na jeho hudební styl. na druhou stranu, on je on a měl by jím zůstat.. lidi ho za to mají rádi.


http://photos-b.ak.instagram.com/hphotos-ak-xfa1/10598765_324314437728145_859799951_n.jpg

- a hele co udělali dillonovi, hodili na něj plechovku rc coly. no sakra. au.

- h.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ginny . Ginny . | Web | 1. september 2014 at 17:56 | React

Tomu se opravdu dá říkat " Škola hrou , když v dnešní době kvůli škole liid trpěj depresemi a pláčou po nocích .
Doufám , že to bylo hlavně , tim , že si byla unavená , protože jinak za to škola fakt nestojí :)
Žádný stresy ))
- Tyjo to já Garrixe můžu :O Ale chtěla bych tě vidět , když to začnou hrát :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama