let it go. | 11.7.2014

11. july 2014 at 13:07 | 'hanina. |  diary.

remember what the people said, when it's said and done, let it go.

status: unavená.
nálada: dobrá.
poučení z dneška: ------
__________________________________________________________________________
.
v ruce zápalky, v duši zášť. na tváři úsměv, uvnitř bolest.
neměla bych to dělat.. a nebo.. proč ne? proč sakra ne. neublížím si. na zapalování papírů nevidím nic špatného.
zajímalo by mne, jak šťastně vypadám. jestli vůbec.
jsem falešná, když se to snažím zakrýt? vždyť je to vlastně přetvářka.
ale.. nechci, aby se mne ptali, aby to řešili. nechci, aby měli starost. nechci o tom mluvit.
dnešní móda mne rozčiluje. protože kvůli těm třináctkám, co se šíleně trápí a řežou se a blablabla.. pak lidi neberou v potaz ty, kteří opravdu potřebují pomoct. nemluvím o sobě.. mluvím třeba o něm.. a určitě není sám.
- 'on má problém se sebou.. nemá se rád.'
- 'já vím. ale nenechá si pomoct. tak nevíš, co má za sebou, co ho takhle uvnitř pomuchlalo.. říkal že něco bylo na základce, ale nechce mi říct co. ještě když nemá tátu..'
- 'ale hani.. on řekl, že je na světě navíc.'
proč se nikdo nestará o tyhle lidi. proč se nikdo nezabývá tím, co se stalo jemu. proč se nikdo nezabývá tím, proč je takový.
taky bych to měla přestat řešit. včera mi vzkázal po kamarádce 'děkuju' a ani nevím za co. myslím, že na něco naráží. je pěkně divnej a ani si neotevřel zprávu o tom, jestli teda půjdem ven. haha, věděla jsem to. na tenhle víkend jsme se totiž domluvili před čtrnácti dny. a my jsme schopni se na sebe vykašlat i když si to domluvíme den předem.. překvapivě mne to ale ani tolik netrápí. možná že si to nepřipouštím, nebo jsem s tím tak trošku počítala.
brbrbrle, nesnáším, když se v sobě nevyznám. poslední dobou se mi to stává často.
musí to mít nějaký důvod. všechno se děje z nějakého důvodu.
kolik lidí ve škole je vlastně v pohodě, ale přitom se v něčem utápí? a kolik lidí se k utrápenému stavu přizná, ačkoli jde jen o připoutání pozornosti?
jak to poznám?
na mně to nikdy nikdo ve škole nepoznal. já to na nich poznala. na těch, co jsem znala.. ne na všech.
taky je dneska všem jedno, co s vámi je. pokud vám není třináct, nejste nonstop online, nemáte xx virtuálních kamarádů, které ani v reálu nepozdravíte a nepostujete každou chvíli fotky pořezaných zápěstí s depresivními, ohranými citáty. do té doby je to všem jedno, jestli jste v háji, nebo ne a jestli se opravdu trápíte, nebo si skutečně ubližujete. ti, kteří to dělají opravdu z bolesti to všem necpou a jsou pak na to sami. to je trošku nefér.
začínám se cítit jako bych nikde nenacházela to, co teď potřebuju a že není kam utéct, protože je v tomhle svět všude stejný.
všude se společnost bortí.
připadám si uprostřed nějakého divného obrazce. všichni se trápíme navzájem. píšu si (nebo psala jsem si..) se zrzkem, mně píše zrzkovo kamarád, já si píšu s mojí jednou kamarádkou, která je zamilovaná do zrzka a s druhou, která je zamilovaná do jeho kamaráda, kterej se s ní nebaví a píše mně. ta je z toho utrápená. mně chybí zrzek a mojí první kamarádce taky. proč se trápí kluci, to nevím, ale taky s nimi něco je.
připadám si jako zrádkyně všech stran najednou. nemám křivé úmysly, ale vím, jak křehké tohle je a že to dlouho nevydrží. až jednomu z nás dojde trpělivost, zhroutí se to. ale u toho už nechci být.
pomáháme si, ale zároveň nás ten druhý z kruhu (připomíná mi to zakreslení nějakého prvku, uprostřed někdo a z toho pacičky) zraňuje. moje druhá kamarádka (říkejme jí b.) byla dřív moje soulmate, než se to podělalo právě kvůli zrzkovi a jeho kamarádovi. v reálu se nebavíme, ale každý den si ráno napíšem 'ahoj, tak jak ti dneska je?'..
moment, i můj pes je nějaký smutný. poznám to na něm.. možná je něco ve vzduchu..
možná jsem moc malá na to, abych ve světě uměla chodit. třeba je tohle jeden z mých prvních krůčků, které bych měla oslavovat, podobně jako rodiče oslavovali ty moje, když jsem byla menší. třeba svět není tak nehostinný a lidé nejsou tak nečitelní.
možná se jen musím pořádně koukat kolem sebe. možná by všichni měli.

Tumblr


ten videoklip je geniální.

- h.




 

1 person judged this article.

Comments

1 Michaela. Michaela. | Web | 11. july 2014 at 13:54 | React

Co je u mě nového ? Dá se říct že vlastně ani nic , protože poslední dobou je to u mě samé zklamání , podrazy a nic jinýho. A zrovna včera.. po dost dlouhý době se mi ozval ten můj bývalý , pamatuješ na T. ? Jentak mi prostě napsal. On to snad cítí , že když se dostanu do nějaká fáze už už prostě nazdar sbohem , nezajímáš mě tak udělá vždycky něco abych nezapoměla. Nechápu. Bylo vtipný když mi napsal , že všechny holky jsou dementí proto nikoho nemá , a pak dodal , že já dementí nejsem. No jasně.

Je to tak každej kamarádíčkuje když je v koncích a ví že seš někdo kdo se na něj nevykašle , ale pak když to potřebuješ ty , tak jakoby tě neznali. Nebo takhle to ted aspon funguje u mě.

Mě se líbí i černošky , když jsme byli na soutěži , tak tam jedna byla , já tam furt chodila a říkala 'oo ta je krásná' :D Byla jsem jak blázen , a mít trochu odvahy tak jsem se sní vyfotila , né že bych byla na holky , ale takhle krásnou holku jsem snad ještě neviděla. :D
Děkuju za pochvalu mých vlasů , už dvakrát se mi stalo na discotéce , že jsme tancovali a ze zadu mi furt na ně někdo sahal , a když jsem se otočila tak tam nějaký holky jakože mám krásný vlasy , a jestli jsou pravý. :D Ježiš to mě vždycky uplně potěší. :D
Já se taky směju každé blbosti , a fakt mi nevadí co si kdo v tu chvíli myslí , já se dokážu smát hldiny v kuse , vždycky miluju ty záchvaty když se nemůžu přestat smát. :D

Krásný článek a především pravdivý. Jsou tací , kteří na sebe chtějí pouze upoutat pozornost a znám pár takových případů že svojí  - bad story si vymysleli. Naopak mám kamaráda , kterýho prostě trápí jeho život , nemá se zrovna nejlíp , nemá rodiče , v podstatě nemá nic. Ale nechodí jak tělo bez duše aby se ho každej ptal co se děje , aby každýmu musel opakovat jak život je svině.. Myslím si , že když je nám nejhůř nesmíme být samy , protože pak přicházejí takový ty myšlenky , že jsme tu navíc.. a podobně. Doufám , že to dáte všichni nějak do pořádku , aby jste byli všichni štatní a bylo líp. :)

No a co ty , co u tebe novýho ? :-*

2 Ilyya Lay Ilyya Lay | Web | 11. july 2014 at 14:28 | React

Určitě recenzi napíšu a dám ti vědět:) Ale nevím za jak dlouho to bude. Mám totiž teď svojí knížku rozečtenou takže jí musím nejdřív dočíst:)
Upřímně lidi co ze sebe záměrně dělají chudinky, všem ukazují svoje pořezané ruce a říkají jak jsou hrozně v depresích by zasloužili přes hubu. Zrovna tenhle způsob upoutávání pozornosti na sebe je dost debilní. Když má potom člověk skutečně problémy tak o tom ani moc mluvit nechce, a lidem je to tak nějak jedno. Na ty kdo opravdu potřebují pomoc se kašle. Myslím že si to vystihla přesně.

3 Sabí Sabí | Web | 11. july 2014 at 15:01 | React

doprdele.
je možné,že se cítím úplně stejně?!
snažím se dělat jakože nic..ale doopravdy..dopravdy se cítím tak osaměle, tak sama ... myslím,že jsem na vše sama,ale přitom to tak není... ale já si myslím,že jo hmm....
jinak přesně přesně.. všichni mají nějaké problémy, i ti co se nejvíc tváří jakože "je mi to jedno" .. i oni mají problémy.
já se chci změnit. ted sem dokoukala my mad fat diary.. a proste joo nejsem tlustá,ale cítím se jako ta holka.. jakoby.. ehm.. jakobych vše srala, jsem hrozná... takže prostě musím začít u sebe. musím se začít dívat kolem sebe. ale ne zas moc,protože lidi jsou svině..
ehm ani nevím,co jsem tim chtěla tady napsat a proč ti to tu zrovna píšu,ale prostě..
tvoje články. vždy se nad nich zamyslím. miluju je, fakt...

4 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 11. july 2014 at 18:23 | React

tybláho, napsala jsi to výstižně. Lidi co se řežou, z nich dělají bůhví jaké hvězdy, chudinky a všechno, ale lidé co skrývají svoji bolest, utrpení, ty nikdo neřeší. Ani se im nesnaží pomoct.  Na mě to taky nikdo niky nepozná, ale já na ostatních jo. Hlavně lidi co mě znají dlouho, a nic nepoznají.Poslední dobou se ani já sama v sobě nevyznám, nevím co chci. Když mám šanci, odmítnu ji. Protože nevím jestli mám nebo ne. Prostě  někdy je to v životě těžký. Ale doufám, že se to u tebe dá za chvíli do pohody:)

5 Vaness . Vaness . | Web | 11. july 2014 at 23:03 | React

Je mi fakt trapně za lidi co se zabejvaj úplnýma hovadinama a  tyhle věci jim nedocházej .
Furt někoho pomlouvaj , ale neviděj tu bolest člověka , co má uvnitř .
Nezajímá je to . Nezajímá je , že zrovna ten kluk , kterýmu se snažej udělat ze života peklo , už si peklem dávno prošel .

Amen .

6 Holy Holy | Web | 12. july 2014 at 10:28 | React

to me mrzi ze je nekdo na tom tak zle..
mas pravdu 13ctilety (nekdy i menší holky) ze sebe delaji chudinky kvuli absolutně postradatelným věcem..
nikdy nepochopim,..

7 jann. jann. | Web | 12. july 2014 at 13:01 | React

co je na tom pěkné? :D ale tak dobře :D já se zubařů bojím jak sviňa (stomatologů ne) už jen slyším vrtačku a husina hned! :D
děkuju :) a ještě jednou děkuju :) aj bych udělala, ale není to složité :D napiš, který bys chtěla zkusit a pokusím se ti to popsat :)

já bych řekla, že opravdu lidé, co mají problém, to na net necpou, uzavřou se a dusí to v sobě.. doufám, že nakonec vše dopadne dobře. a i když se to třeba ze začátku nebude zdát dobré, něco se zhroutí, tak "všechno zlé, je pro něco dobré" ne? :) držím palce, ať je vše nakonec zase v pořádku :)

8 Radfordová Radfordová | Web | 13. july 2014 at 10:11 | React

vždycky jsem přemýšlela o tom, kolik lidí z mýho okolí se trápí a já to nevidím. že se trápím já a oni to nevidí... potom mi vždycky dojde, že já nechci, aby to viděli a oni asi taky nechcou, abych to já viděla. dokud neřvem o pomoc, většinou ji ani nemůžem čekat.
já nevím, dost jsem ostatní přestala řešit, když jsem si uvědomila, že oni neřeší mě. jak se říká "podle sebe soudím tebe", prostě beru chování ostatních tak, jak jsem schopná to chápat. a já nikdy nechtěla, aby ze mě někdo tahal co mi je a proč. když to chci říct, řeknu to. že někdo potřebuje být středem pozornosti a pořád fňuká, aby ostatní za ním neustále chodili a vyptávali se a foukali mu bebí, to už není můj problém a takhle něco řešit odmítám, protože to je potom vážně jako kdyby nám bylo třináct /nechci věci brát podle věku, ve třinácti se mi v životě změnila strašná spousta věcí a asi jsem se vážně cítila na hovno, ale nikdy jsem to nedělala tak, jak je teď tak hrozně módní/.
přeju ti s ním hodně štěstí. že my si vždycky vyberem někoho tak komplikovanýho, hm? :D :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama