memories come in flashbacks.

16. june 2014 at 20:50 | 'hanina. |  thoughts.

i'm such a teenage fool.

někdo mi klepe na rameno. stojí na levé, ale klepe na pravé, abych se otočila a on stál na druhé straně. vím, kdo to je. schválně se otočím. act like a lady, think like a boss. u mne je to spíše hraj hloupou, ale mysli jako boss. lidé mne znají díky rozhlasu. nebo tedy, znají moje jméno. musí vědět, že nejsem tak hloupá, jak se chovám. ne schválně, ale někdy se chovám hloupě.
dotyčný je přede mnou. chceš předbíhat na obědě? tůdle!! tlačím se mezi něj a nějakou další osobu, jejíž tvář ani jméno nevím, protože jsem ho nevnímala jinak, než jako pohybující se objekt, kterému bych se měla vyhnout. vlastně.. teď mi dochází, že to byla moje kamarádka. asi. vycházím z dedukce, že si šla sednou ke stolu s odstupem přede mnou. pereme se o tác, přehazuje mi věci (po tom co jsem si ho poctivě vybojovala..) na modré ploše a já mu beru peněženku a odcházím.
co to kurňa dělám. nebylo to náhodou act like a lady? já nejsem lady, já jsem idiot.
sedá si ke stolu naproti mně. jsem zvyklá ho nevnímat, nekoukám se na něj. kope mne do nohou, je nezvykle troufalý. tedy v porovnání s jeho obvyklým 'normálním' chováním.
máme vdolky. koušu okraje, ale nechci se opatlat od šlehačky, což mi většinou moc práce nedělá. chci být dáma. dáma. dá - ma. to je zvláštní slovo.. a k někomu, kdo si včera koupil tričko s nápisem 'fuck you' to moc nesedí.. kamarádka mi ji chce napatlat na nos. a tak si já na nos obtisknu celý vdolek. přičemž kamarádka sedící po mé levici mi do obličeje strčí celé jídlo, takže mi na obličeji rozmazala všechna šlehačka.
dobře, za tohle můžu jenom z půlky. vždycky jsme chtěla dortík obtisknutý do obličeje.. škrtám si položku na mém (zatím) neexistujícím before i die listu. dobře, možná je tohle trošku trapas. jsem dáma i s dortíkem na xichtě?
po tom, co mi šlehačka ukápne na kalhoty vzdávám veškerou snahu o chování dámy.
v řeči po něm střelím očima a vidím jeho výraz. výraz štěněte se záblesky lumpáren. zeleno - šedivé oči mluví za něj, aniž by říkal něco víc, než moje jméno. něco se v něm mele. a způsobila jsem to tím, co jsem řekla. věděla jsem, že tohle s ním hne. ale nechápu, proč mám potřebu to dělat. ten tón, kterým říká moje jméno je něco, co se mi zařezává hluboko do uší. tohle říkal dřív. tahle to říkal dřív. před tím vším. proč mám takový pocit, že mi to chybí.
možná mi nechybí on, ale ty vzpomínky.
ten pohled mi prozrazuje všechno, co mi chce říct. je až vtipné, jak snadno je čitelný. znám ho. znám sebe. nezapomínám na to, že máme některé věci společné. nikdy bych neudělala to, co udělal on. ale do té doby jsme byly dvě duše. tohle přesně dělám já. je to jako odraz v zrcadle.
já ho nenávidím, ale zároveň mám pro něj slabost od chvíle co jsme ho poznala.
.. only you can make me come alive.. kurňa, ta šílená písnička mi hraje v hlavě už od rána.
cítím to. ten tlak tu byl vždycky. předtím, i potom. tentokrát mi to dlačí na záda a drtí plíce, které mi pomalu vypovídají službu.
už na mne nemluv. nechci, aby se to všechno vrátilo sotva jsem se z toho vyhrabala. přišlo to v nesprávný čas. nechci se znovu řítit někam dolů. tam, kde jsem byla. za pár dní mám poslední zvonění, dopřej mi klid. a nebo víš co? ať je sranda.
ten pocit, kdy mi vítr pročesával vlasy a já věděla, že padám někam, kde mne čeká srážka se zemí..ten pocit si pamatuju až krutě dobře. věděla jsem, že ta srážka přijde, ale nevěděla jsem, za jak dlouho. nakonec to bylo horší, než jsem čekala.. byla jsem svým vlastním závažím, zachytávala jsem se za obláčky své vlastní naivity, své víry, která mi to všechno zhoršovala. udělal ze mne někoho jiného a docela bych i věřila tomu, že to nebylo schválně. nic to ale nemění na tom, že mne srazil jak při americkém fotbale.
tohle plánuju už od únoru. takže.. proč ne. půjdu za ním, vyřešit to. bože, moje naivita je až směšná. zítra po hodině bych za ním mohla jít. co můžu ztratit. příští týden všechno končí. vyčítala bych si to, že jsem zahodila příležitost. čekala jsem, kdy budu schopna s ním mluvit bez toho, aniž bych se rozbrečela. teď za ním nejdu abych to zachránila, ale abych za tím udělala čáru.
proč mne dnešek tak rozhodil?!
cítím, že se něco podělá.. protože nikdy mi nic nevychází podle plánu.. je to zkušenost.
ten zbytek toho, co bylo.. to, co teď doutná buď vzplane, nebo vyhasne napořád..

edit 17.6. {den poté} - sedím v učebně. v půlce hodiny sem dříve chodil, pak přestal a dnes se ke staré tradici vrátil. nevšímala jsem si ho (jak je mi zvykem). i když jsem byla zády, věděla jsem, že na mne kouká a když jsem se lekla a škubla sebou (pustila jsem si písničku a ta byla moc nahlas) na mne začal mluvit a pokračoval tam, kde včera začal. už je to dlouho, co se mi naposledy udělalo takhle zle, když stál někde poblíž, naučila jsme se ho ignorovat a nebo ho přijímat, jako by stál za zdí a nenechala si od něj jakkoli hýbat těmi motýly, co se mi v břiše skrývají už delší dobu. i ty jsem zazdila.
klepala jsem se jak osika a cítila jsem, jak mi srdce běží rychleji.
a víte co, já to zvládla. ačkoli jsem sebou málem praštila o zem a po tom, co jsem viděla jak příšerně rozklepaná jsem jsem se divila, že vůbec mluví.
nepočítala jsem s reakcí jinou, než 'proč' a nebo 'ne' a tak jsem se nepřipravila na odpověď, kterou mi dal. zítřek bude překvapení. ale alespoň jsem tím dokázala, že jsem větší chlap. protože tolik odvahy, co jsem dneska prokázala.. jsme na sebe prostě pyšná. jediné v čem cítím zádrhel je, že mi to nepřišlo trapné, ačkoli by lidé řekli, že to trapné bylo. už dlouho jsem se necítila trapně, i když bych měla.. je snad se mnou něco špatně? nebo je to o tom, že se ze mne stává dáma? no to asi ne.. hehe. určitě tomu brzy věnuju článek, no však to znáte.
jsem fakt pako.

Sleep



- h.

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 yuu yuu | Web | 17. june 2014 at 23:17 | React

nikdy nedoufej v něco lepšího, než by mělo být, pak se spálíš.
jejej, já bejt tebou hodím batohem a zdrhám, jak jen můžu.slabý,slabý,slabý nervy.
no, ráda bych.ale vždycky, když ten pitomej klíč zahodím, tak se na to místo vrátím a hledám ten klíč, dokud ho zas nenajdu.měla bych se zfackovat.

2 Vaness . Vaness . | Web | 18. june 2014 at 18:35 | React

- AnoAno^^ Ten nápis je Wilkinson :33
Miluju tu písničku a eště víc ten klip <333
Je to dokonalost))
No já poslouchám hodně věcí . Třeba jestli znáš film Never back down (o tom posilování , ne o tom zpívání :D )
Tak ty písničky z toho , jakoby ty sountracky :) Je to něco do rocku nebo tak))
A jinak nejvíc asi miluju českej rep s depresivnim textem ... například ATMO music nebo Paulie Garant , Ektor ...a tak :) Ale fakt mám plno oblíbenejch písniček a vlastně ani pořádně nevim co to je za styl :D
:))) A ty ? .)
- Píšeš tak hrozně zvláštně :) Moc hezky)) Tak jako by se to četlo samo .
Nad každym řádek se člověk musí zamyslet a pak  mu dojde , že to vlastně zná .
Ty pocity a věty . A že ho to taky potkává .
- šlehačka do obličeje ? :D wow , to sem taky vždycky chtěla zkusit :D Ale nezdá se mi , že bych na to mezi lidma měla koule :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama